Kreativní myšlení ~ 2009-2010: V.-VI. přednáška

Mytické dějiny lilie III.

Dále k trojnosti.
Jména „tří králů“ neboli „pastýřů“, kteří v dálce na Východě objevili hvězdu zvěstující narození Páně, jsou Kašpar, Melichar a Baltazar. Kašpar, Caspar nebo Gaspar znamená ‚Bílý‘; Melichar, Melchior, je ‚Král světla‘; Baltazar je ‚Pán pokladů‘. Balthasar, Balthazar, Belshazzar, Belsaser je způsob zápisu podle Septuaginty Baltazara.
Linga je staré jméno jednoho ostrůvku u Jony, nazývaného „Holanďanova čapka.“ (Otázka: Jde o frygickou čapku? [Srv. obrázek dole.] Jde rovněž jako předtím o třírohý klobouk a jeho temný význam?) Gallus, kohout, je zasvěcen Marsovi, jehož barva je rudá. V této souvislosti – jako již řečený Hermes nebo Merkur, „posel úsvitu“ – mohla vzniknout tradice používání kohouta coby emblému toho, jenž jako první spatří světlo dne na cimbuří věže. Tím se pravděpodobně naznačuje falický mýtus. Kobylka, drak, šíp a liška jakožto větrné korouhvičky mají nepochybně vzdáleně vztah k téže představě, tzn. mají symbolizovat „knížete mocností vzduchu“.
Tvar hrotitého oblouku přešel k Orientálcům - jak to vidíme na jejich chrámech - v podobě frygické a médské čapky. V těchto zvláštních křivkách vidíme mísit se skarabea, štíra, písmeno Σ (sigma) nebo (- -).
Kohouti kokrhají při úsvitu; větrné korouhvičky se otáčejí po větru a vábí atmosférické nebo živelné vlivy, „mocnosti vzduchu“. Otázka týkající se mystické stránky toho všeho je zajímavá a pozoruhodná. Vzdušné pláně byly, jak rosikruciáni předpokládali, hustě obydlené duchy.
„Všichni lámové nosí mitru, kuželovitou čepici, emblém Slunce. Dalai-Lama, dalajláma neboli mocný kněz La je týž, jehož naše staré cestopisy nazývají kněz Jan, mylně dovozovaného z perského Djehân, což znamená svět. Tak stojí „kněz svět“ a „bůh svět“ v nejtěsnější souvislosti.“ (Prester John? A co také toto slovní spojení „sv. Jan“, co kdyby tam bylo Prêtre John?) Ve staronormanské francouzštině se často Maistre vyskytuje místo Maître. Ono Prestre, Prester (anglicky), nebo Prêtre John není pravděpodobně nic jiného než kněz nebo velekněz „Jan“, jinak sv. Jan nebo „Duch svatý“ („Saint-Esprit“). Výskyt znaménka (+) u Velkého lámy, Al-Ama, Ama, Anima (duše, duch), Alma, El-Om atd., což znamená „bílý“, je velice pozoruhodné. Historik Bryant zastává pozitivní názor, vycházeje ze samotných jmen Columbkil a Iona, že onen ostrůvek Iöna býval za starých časů zasvěcen božstvům Arkejců. Velkým azylem severských druidů býval ostrov Hu nebo Iona, Vs Colan nebo Columba.
[Septuaginta je první překlad Starého Zákona do řečtiny, pořízený na příkaz krále Ptolemaia Sotéra. Belsaser je babylonské jméno proroka Daniela (Dn 1,7); Melichar je pravděpodobně totožný s králem-knězem Melchisedechem, jenž dal požehnání Abrahamovi (Gn 14,18-20); Kašpar je zkomolené jméno Khes-Sem-Pher-Ré, tj. (egyptsky) Měděná Vrata Domu Réova, což je jméno velekněze Imhotepa z Ónu (19. stol. př. Kr.).]