Umělcova smlouva
The Draughtsman's Contract
Drama
Velká Británie, 1982, 103 min
Režie: Peter Greenaway
Drama
Velká Británie, 1982, 103 min
Režie: Peter Greenaway
Pan Neville (Anthony Higgins), mladý a arogantní umělec, dostane zakázku na sérii 12 kreseb krajiny na pozemcích paní Virginie Herbertové (Janet Suzman) pro jejího stále nepřítomného a odcizeného manžela. Součástí smlouvy je, že paní Herbertová souhlasí s tím, že se bude »setkávat s panem Nevillem v soukromí a vyhoví jeho žádostem dopřávat si s ní potěšení.«
Následuje několik sexuálních kontaktů mezi nimi. Později dojde k sepsání podobné smlouvy s dcerou paní Herbertové, která je vdaná, leč bezdětná. Ve druhé smlouvě však je tomu naopak, neboť on musí vyhovět jejím rozkoším a přáním.
V páně Nevilleových kresbách se objeví jistý počet kuriózních předmětů, jež bezděky poukazují na vraždu pana Herberta, jehož tělo je objeveno ve vodním příkopu obíhajícího kolem domu. Kresby lze interpretovat i tak, že bylo spácháno více trestných činů a podílelo se na nich větší množství osob. Vyústění příběhu je plné násilí a je šokující.
Celkové vyznění filmu je barokizující, a to včetně úchvatné hudby, o níž bude ještě řeč. Hýřivost obrazů, oproti poměrně suché až technické kresbě pana Nevilla, odkazy na barokní řeč ovocných plodů, nevyřčených náznaků, komplot, podvod, smilstvo a klam - to je stafáž Greenaywayovy pitoreskní filmové řeči.
Původní snímek měl přes tři hodiny. Úvodní scéna trvala 30 minut a nechala každou postavu promluvit, přinejmenším jednou, s nějakou další postavou. Pravděpodobně aby divákům usnadnil podívanou, Greenaway film sestříhal na 103 minut. Úvodní scéna je tak nyní dlouhá 10 minut a už neukazuje všechny interakce mezi postavami. Některé anomálie v delší verzi jsou záměrné anachronismy, jako třeba líčení používání bezdrátového telefonu v prostředí 17. století a výzdoba na stěnách domu malbami Greenawaye napodobujícího Roye Lichtensteina; v oficiální verzi filmu jsou částečně vidět.
Finální verze nabízí méně vysvětlení četných zvláštnůstek a mystérií provázejících spiknutí. Ústřední tajemství vraždy není vyjeveno vůbec, třebaže není pochyb o tom, kdo ji spáchal. Důvody pro 'živou sochu' v zahradě a proč pan Neville připojil tolik podmínek do své smlouvy, byly mnohem více rozvinuty v původní verzi. O tomto režisérském střihu by se dalo říci, že k významu mystéria filmu a jeho divům přidává cosi navíc, než že by jej učinil více matoucím.
Slovo o hudbě
Název: The Draughtsman's Contract
Soundtrack: Michael Nyman
Vydáno: 1982
Žánr: současná klasická hudba, filmová hudba; minimalismus
Délka: 40:42
Label: Piano
DRG (Italy)
Charisma/Caroline (CD)
Producent: David Cunningham
Filmová hudba Michaela Nymana se odvíjí z kompozic Henry Purcella, na něž Nyman klade nové melodie. Původně měl v úmyslu použít jeden základní motiv pro každou dvojici z dvanácti kreseb, avšak Nyman v poznámkách tvrdí, že s tím se nedalo pracovat. Ironií je, že základní motiv pro jednu z nejpopulárnějších skladeb, "An Eye for Optical Theory," jak se nyní má zato, pravděpodobně složil William Croft, Purcellův současník. Purcell je zmiňován jako "hudební konzultant."
Seznam skladeb:
1. Chasing Sheep Is Best Left to Shepherds 2:33 (King Arthur, Act III, Scene 2, Prelude (as Cupid descends))
2. The Disposition of the Linen 4:47 ("She Loves and She Confesses Too" (Secular Song, Z.413))
3. A Watery Death 3:31 ("Chaconne" from Suite No. 2 in G Minor)
4. The Garden Is Becoming a Robe Room 6:05 ("Here the deities approve" from Welcome to all the Pleasures (Ode); E minor ground in Henry Playford's collection, Musick's Hand-Maid (Second Part))
5. Queen of the Night 6:09 ("So when the glitt'ring Queen of the Night" from The Yorkshire Feast Song)
6. An Eye for Optical Theory 5:09 (Ground in C minor (D221) [attributed to William Croft])
7. Bravura in the Face of Grief 12:16 ("The Plaint" from The Fairy-Queen, Act V)
Ve filmu jako úplně první nejdříve zazní úryvek Purcellovy písně "Queen of the Night". "The Disposition of the Linen", v Nymanově podání, je waltz, forma, která se objevuje až teprve o století a půl později.
Následuje několik sexuálních kontaktů mezi nimi. Později dojde k sepsání podobné smlouvy s dcerou paní Herbertové, která je vdaná, leč bezdětná. Ve druhé smlouvě však je tomu naopak, neboť on musí vyhovět jejím rozkoším a přáním.
V páně Nevilleových kresbách se objeví jistý počet kuriózních předmětů, jež bezděky poukazují na vraždu pana Herberta, jehož tělo je objeveno ve vodním příkopu obíhajícího kolem domu. Kresby lze interpretovat i tak, že bylo spácháno více trestných činů a podílelo se na nich větší množství osob. Vyústění příběhu je plné násilí a je šokující.
Celkové vyznění filmu je barokizující, a to včetně úchvatné hudby, o níž bude ještě řeč. Hýřivost obrazů, oproti poměrně suché až technické kresbě pana Nevilla, odkazy na barokní řeč ovocných plodů, nevyřčených náznaků, komplot, podvod, smilstvo a klam - to je stafáž Greenaywayovy pitoreskní filmové řeči.
Původní snímek měl přes tři hodiny. Úvodní scéna trvala 30 minut a nechala každou postavu promluvit, přinejmenším jednou, s nějakou další postavou. Pravděpodobně aby divákům usnadnil podívanou, Greenaway film sestříhal na 103 minut. Úvodní scéna je tak nyní dlouhá 10 minut a už neukazuje všechny interakce mezi postavami. Některé anomálie v delší verzi jsou záměrné anachronismy, jako třeba líčení používání bezdrátového telefonu v prostředí 17. století a výzdoba na stěnách domu malbami Greenawaye napodobujícího Roye Lichtensteina; v oficiální verzi filmu jsou částečně vidět.
Finální verze nabízí méně vysvětlení četných zvláštnůstek a mystérií provázejících spiknutí. Ústřední tajemství vraždy není vyjeveno vůbec, třebaže není pochyb o tom, kdo ji spáchal. Důvody pro 'živou sochu' v zahradě a proč pan Neville připojil tolik podmínek do své smlouvy, byly mnohem více rozvinuty v původní verzi. O tomto režisérském střihu by se dalo říci, že k významu mystéria filmu a jeho divům přidává cosi navíc, než že by jej učinil více matoucím.
Slovo o hudbě
Název: The Draughtsman's Contract
Soundtrack: Michael Nyman
Vydáno: 1982
Žánr: současná klasická hudba, filmová hudba; minimalismus
Délka: 40:42
Label: Piano
DRG (Italy)
Charisma/Caroline (CD)
Producent: David Cunningham
Filmová hudba Michaela Nymana se odvíjí z kompozic Henry Purcella, na něž Nyman klade nové melodie. Původně měl v úmyslu použít jeden základní motiv pro každou dvojici z dvanácti kreseb, avšak Nyman v poznámkách tvrdí, že s tím se nedalo pracovat. Ironií je, že základní motiv pro jednu z nejpopulárnějších skladeb, "An Eye for Optical Theory," jak se nyní má zato, pravděpodobně složil William Croft, Purcellův současník. Purcell je zmiňován jako "hudební konzultant."
Seznam skladeb:
1. Chasing Sheep Is Best Left to Shepherds 2:33 (King Arthur, Act III, Scene 2, Prelude (as Cupid descends))
2. The Disposition of the Linen 4:47 ("She Loves and She Confesses Too" (Secular Song, Z.413))
3. A Watery Death 3:31 ("Chaconne" from Suite No. 2 in G Minor)
4. The Garden Is Becoming a Robe Room 6:05 ("Here the deities approve" from Welcome to all the Pleasures (Ode); E minor ground in Henry Playford's collection, Musick's Hand-Maid (Second Part))
5. Queen of the Night 6:09 ("So when the glitt'ring Queen of the Night" from The Yorkshire Feast Song)
6. An Eye for Optical Theory 5:09 (Ground in C minor (D221) [attributed to William Croft])
7. Bravura in the Face of Grief 12:16 ("The Plaint" from The Fairy-Queen, Act V)
Ve filmu jako úplně první nejdříve zazní úryvek Purcellovy písně "Queen of the Night". "The Disposition of the Linen", v Nymanově podání, je waltz, forma, která se objevuje až teprve o století a půl později.
Počet komentářů: 0:
Přidat komentář
Odkazy na tento příspěvek:
Vytvořte odkaz
<< Domovská stránka