Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

9. přednáška

Filmová adaptace knihy spisovatele a filozofa Clivea Staplese Lewise (1898-1963) Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, kterou v roce 2005 natočil režisér Andrew Adamson, uvádí na scénu čtveřici sourozenců: Petra, Zuzanu, Edmunda a Lucii.

Petr, Zuzana, Edmund a Lucinka museli opustit Londýn v době, kdy nad městem zuřila druhá světová válka a opakované nálety německých letadel ohrožovaly životy většiny Londýňanů. Náhradní domov najdou sourozenci v domě excentrického profesora Digoryho Kirka.

Každý z nich má v příběhu svoji vlastní úlohu: nejstarší Petr se snaží nahradit ostatním ve válce nasazeného otce, což sice přijímá Lucie, nikoliv však Zuzana, a už vůbec ne Edmund, který se stává kváskem samotného příběhu. A to navzdory tomu, že celé kouzelné dobrodružství vzniklo díky živé obrazotvornosti malé Lucie, která objevila svět „za zrcadlem“ ve staré skříni v jinak prázdném pokoji. Tento uprázdněný pokoj se nalézá téměř v nejvyšším patře domu. Hýřivá bohatost světa Narnie je k němu v ostrém protikladu stejně, jako kontrast tam panující zimy oproti jaru, jehož si ve vynuceném „exilu“ docela užívají, a to přes počáteční zaraženost z nového prostředí, k němuž přispívá i komisní paní domu.

Petr má sice sklon k racionalitě, ale je pořád ještě otevřen „kouzlu“ vyprávění, pokud pozná pravdu.

Zuzana naopak je ztělesněním rozumu. Ona to je, která brzdí ostatní v rozletu, než najde svůj „luk a šípy“, nástroje k ohýbání a směrování vůle.

Edmund znamená sasky „šťastný mír“, ale ve staroangličtině je význam jeho jména odkryt lépe. Je to „bohatý strážce“ (st. angl. ead „bohatství“ a mund „ochrana“). Vzhledem k možnému pravopisu Edmond se však nabízí rovněž výklad „bohatý Lunou“ nebo „štědrá Luna“, což pomůže odhalit jeho (zprvu pokroucenou) snivost, leč nikoliv prvotně jasnou jako u Lucie nebo Petra, nýbrž „odraženou“, jako světlo Luny patří prvotně Slunci a stříbřitý jas byl odjakživa domovem lunatiků, snivců a omámených nocí. Také Edmu(o)nd je nejprve opit nocí, „štědrostí“ Zimní královny, jež mu nabídne mnoho „sladkostí“ a jimi je váben do království Zimy.

Lucie je tou, která přináší do příběhu světlo, věrna svému jménu [ženský tvar k Lucius, pochází od slova lux "světlo", význam jména je tedy "světlý, zářící", podobný význam má české Jasna s variantou Jasněn(k)a], jež znamená „světlou či za dne stvořenou“.

Ostatní děti Lucince vyprávění o Narnii zpočátku nevěří, ale nakonec všichni projdou skříní a zjistí, že ne všechno je v Narnii tak, jak by mělo být. Zemi totiž ovládá zlá bílá čarodějnice jménem Jadis, která v Narnii udržuje nekonečnou zimu a která promění v kámen všechny, kteří se jí pokusí vzepřít. Děti se proto spojí s Aslanem a ostatními obyvateli Narnie, aby společnými silami čarodějnici přemohli.

Ledová královna Jadis vděčí svému jménu za mnohé, ovládá ji a ona jej využívá ku prosazení svých záměrů. Znamená „do ledu uzavřená“ nebo „navždy zmrazená ledem“, ale francouzština prozrazuje její vykořeněnost z magického času. Jadis je „jindy“ nebo „kdysi“. Cosi mimo přítomné „nyní“, nejvíce obávaného při potrestání každého, kdo se jí vzepře, proměnou v kus ledu, který žije zpomaleně svým vlastním životem, který ostatním připadá jako smrt, a naopak, proměněným připadá život vně jako šílený rej, který se vymyká chápání a často ani nemůže být postřehnut.

Slovo Jadis pochází z francouzštiny a znamená v ní „včerejší rok” nebo „minulý,” „zašlý“ či také „staré mrzutosti“, něco, co bylo odloženo (jakoby do skříně – viz frázi „kostlivci ve skříni“) a „to, co je pryč.“ Nachází se též ve středověké poémě Francoisa Villona, „Ballade des Dames du Temps Jadis“ (cca 1461), čili v Baladě o ženách ze zašlých dob, jejíž nejslavnější verš zní: “Však kde jsou ty ženy z let zašlých?” Tato báseň zmiňuje ženy (skutečné i fiktivní) z historie a literatury, jako např. Beatrice, Johanku z Arku atd.

A to, co ve skříni děti objevují, je opravdu zašlého data, přichází to z magického věku. Tam zvířata mluví lidskou řečí, nepřeberné množství bájných figur se tam prohání, smrt tam neznamená smrt navždy, pokud…

Aslan znamená turecky „velký lev“. V příběhu je to mluvící lev, král zvířat, syn Císaře všech moří; moudrý, soucitný, s magickou autoritou (jak časnou, tak i duchovní); tajemný a oddaný průvodce dětí lidí, které tam přikvačí na návštěvu; strážce a spasitel Narnie; a konečně je odhalen jako její stvořitel i ničitel. Autor, C. S. Lewis, popsal Aslana coby alternativní verzi Krista — totiž podobu, v níž se Kristus mohl zjevit ve fantastickém světě.

Jeho otcovským médiem je tedy moře, mare, temná hlubina, z níž vychází jako věčné světlo. Nejde o žádného „ochočeného lva,“ protože vedle své jemné a milující povahy umí být i nebezpečný a tvrdě vládnout. Lewis často psával slovo „lev“ s velkým písmenem na začátku, aby dal najevo jeho vznešenost a úctu, již mu prokazovali jeho stoupenci.

L.ight I.s O.ver N.ight

Aslan se poprvé objeví při stvoření Narnie. Když Digory, Polly, Jadis, strýček Andrew, Frank a Strawberry nechtěně vstoupí do nového světa pomocí kouzelných prstenů, najdou jen pusté prázdno („země byla pustá a nesličná“). Objevuje se Aslan a mocí svého zpěvu (jako bard, moc vyprávění) povolá svět Narnie do existence.

Zatímco tyto postavy bezprostředně pocítí k Aslanovi úctu, Jadis dává najevo strach a zášť, a bezúspěšně napadne Aslana železnou tyčí předtím, než uteče. Aslan není vyveden z klidu a pokračuje v povolávání rostlin a zvířat do existence. Moc jeho písně je tak veliká, že dokonce i železná tyč, která padla na úrodnou půdu, se promění ve fungující starou lampu, která je ve filmu pociťována jako nějaká samoúčelnost, pokud neznáme pozadí tohoto kreativního mýtu, a karamelky vyrostou v ovocné stromy.

Aslan pak vybere jistá zvířata, po dvou od každého druhu, a dá jim moc řeči a rozumu. Poučuje je, aby pátrali po němých zvířatech. Jmenuje Franka králem Narnie a přivádí ze Země jeho ženu Helenu („hořící rákos“) do Narnie, aby se stala královnou.

Aslan vysvětluje, že Jadis se stane velikou hrozbou pro všechny, kdož obývají Narnii, a pověří Digory a Polly úkolem, aby získali kouzelné ovoce k ochraně země. Proměňuje koně Strawberryho (Jahůdku) v okřídleného koně (Pegas). Když je toto poslání u konce, korunuje Franka a Helenu, a poradí Digory, jak se má postarat o svou nemocnou matku (prima materia).

Na konci novely vezme Digory, Polly a strýčka Andrewa zpět do „lesa mezi světy,“ a to bez kouzelných prstenů, a varuje je, že jejich Země hrozí stejnému osudu a nebezpečí jako mrtvý svět Charn.

Jméno fauna Tumnus může být zkrácenou podobou jména římského boha jara, jímž je Vertumnus, býval též bohem rolníků.

Narnie je v područí Bílé čarodějnice a její nekonečné zimy. Všichni Narniané toužebně očekávají Aslanův návrat. 'Aslan se vrací' zní stále kolem, jako tajemství a poselství o naději. Čarodějnice proměňuje všechny, kdo to řeknou, v kámen.

Čtyři děti mají být předvedeny před Aslana, ale než se k němu vypraví, Edmund je opustí, aby je zradil Bílé čarodějnici. Děti najdou Aslana ve velkém shromáždění, kde se Narniané připravují k boji. Aslan vyšle Narniany, aby zaútočili na Čarodějnici a její malý doprovod, a zároveň osvobodí Edmunda. Zatímco jsou pryč, Aslan pasuje Petra na rytíře.

Bílá čarodějnice se objevuje znovu a nárokuje si u Aslana právo popravit Edmunda jako zrádce, s odvoláním na hlubokou magii z úsvitu věků. Aslan nabídne čarodějnici, aby popravila jeho namísto Edmunda, což ona přijme. Na kamenném stolu upoután čelí posměškům a nadávkám Bílé čarodějnice, nakonec mu oholí hřívu a obětují Aslana nožem, jak to potajmu Zuzana a Lucie sledují.

Čarodějnice poté odtáhne s armádou k bitvě s Narniany, Lucie a Zuzana a hejno myší osvobodí Aslanovo tělo z pout. Za úsvitu však jeho tělo zmizí a Aslan se znovu objeví živý díky hluboké magii z úsvitu věků, o níž čarodějnice nemá ani tušení, protože ona vešla do Narnie až po jejím stvoření. Aslan vysvětluje, že „když oběť, jež se nedopustí zrady, se dobrovolně obětuje namísto zrádce, pak se stůl rozlomí a samotná smrt musí ustoupit od svého díla.“

Aslan jde do paláce Čarodějnice a dýchne na sochy jejích zkamenělých nepřátel a navrátí jim život. Vede je všechny na pomoc Petrovi, Edmundovi a armádě Narnie, kteří bojují s armádou Čarodějnice. V závěru bitvy skočí na čarodějnici a zabije ji.

Aslan korunuje čtyři děti za krále a královny Narnie, a pak během oslavy se tiše vytrácí. Děti však k tomu neřeknou nic. Protože pan Tumnus, faun, je už kdysi varoval: „Jednoho dne jej spatříte a dalšího dne už nikoliv.“