Obrazové tabule k Alchymické legendě o svatém Kryštofu

Auriger: Alchymická legenda o svatém Kryštofu - Interpretace

4. a 5. přednáška

Kryštof před svým pokřtěním měl vlastně původně být lidožroutem se psí hlavou, který požíral lidi, a teprve po křtu nabyl lidské tváře i jména, pod nímž je uctíván. Srv. funkci egyptského boha Mako, Velké požíračky při posledním soudu bohyně Maat, kde vedle stojí bůh Anubis (Anúp) se psí hlavou.
Kryštof jako Atlas. Offerus jako »ten, který nese O (O-ferus)«. Nosič Krista, zlata, tedy připodobnění Železnému Janovi, který přinesl zlato kralevici v podobě stráže u studánky (a taky jej nesl na ramenou do lesa!).
Offerus jest i alterací slova Ofir, bájné země, kam Šelomó posílal své lodi hledat zlato, jež bylo té nejvybranější ryzosti. Kořen »OPH« se skrývá i ve slově OPHION, což je jméno obra zbaveného Saturnem trůnu a též jméno jednoho ze společníků Kadmových. Tím jest »had«, jak ten, který visel na místě svatého Těla na kříži (fixování volatilního, jak poznamenává Nicholas Flamel), tak i ten ze dvou hadů Kadmových, co se vinuli kolem jeho hole na vrcholku opatřené zlatou koulí s křídly (Khem, Uraeon).

Dalším nosičem zlata jest Lev, který se má vrhnout do lůna Panny, aby na této straně Vah bylo více závaží než na straně druhé. Zde se má připomenout, že Váhy byly zavedeny poté, co vyvstalo znamení Štíra, mezi něj a Pannu. V zodiaku Starých vedle původních deseti znamení tedy přibyla další dvě, tj. Štír a Váhy.

Ona voda či řeka, již Kryštof překonává, je prvopočáteční voda, princip všech věcí a nese sebou ohnivého a božského ducha, jenž dává všemu život a pohyb. Řeky hrály v mytologii důležitou roli, např. Xanthos, Scamandros, Asopos a Achelaos, řeka, jíž Herakles zabránil vystoupit z břehů. Symbolizují filosofického Merkura, jehož duchové stravují a rozpouštějí vše, co je do nich vloženo. V tomto smyslu je třeba chápat i obraz ohnivé řeky v egyptské podsvětí, v níž se objevují svatí (Hadi) a pohlcují a rozpuštějí nečisté duše, zatímco ony čisté jsou poznamenány ohněm a postupují do dalšího sálu.

V ikonografii sv. Kryštofa drží vždy Ježíšek, sedící na jeho rameni, v ruce globus nahoře s křížem. Prima materia alchymie. Symbol světa, říšské jablko. Podobně byl zpodobován Jupiter, Zeus, Iovis na kouli.
Pod naivním zevnějškem ukrývá legenda o Kryštofovi pravděpodobně vysoké nauky. Čas, který obr strávil na dvoře svého prvního pána (srv. zajetí Železného Jana v kleci na dvoře krále), lze přirovnat k údobí preparace, jež předchází černí (putrefactio, frustrace); tato, připravena z temnot a Západu, připomíná čas, strávený ve službách ďáblových. Potom nastává abluce či křest (dealbace), nesoucí ducha božího, aneb filosofickou síru (Kristus) na merkuriální vodě (Kryštof, Železný Jan přebývající v tůni), aby se došlo k dokonalosti Kamene (petrifikace), k mučednické smrti, která jej reintegruje v lůně Věčnosti.

Auriger: Alchymická legenda o svatém Kryštofu

In: Logos. Revue pro esoterní chápání života a kultury. Roč. 8, č. 1, str. 14-18. Universalia, Praha 1990.

Železný Jan: Interpretace II.

3. přednáška

Kralevic stojí před hrozbou výprasku (rituální trest za porušení tabu) a raději opouští známé kvůli neznámému. Z mytologického hlediska stojí za povšimnutí, že krádež klíče patří do Hermova světa. Žádná matka by nedopustila, aby se klíče vzdala a pokud syn nedokáže klíč ukrást, nezaslouží si jej (zasvěcovací zlodějské praktiky u cikánů).
Divý muž si jej tedy vyzvedne na ramena (srv. koncept sv. Kryštofa) a vchází s ním do lesa.
S Železným Janem si nevypráví o dokonalém štěstí, rozumu, duchovnu či »vyšším vědomí«, ale o něčem vlhkém, temném a méně vznešeném (sinistrální, levé, ženské - srv. Hargrave Jennings [odkazy]).
Dilema: zámek nebo les? Bezpečí spoutanosti nebo nebezpečí bezbřehosti?
O následování Boží vůle. »Bezpečí« znamená »být bez péče« (rozumí se Boží), a »nebezpečí« zase »nebýt bez péče« (srv. např. Paul Williams: Tak už se pusť! Aleister Crowley: Kniha lží [kap. 23]).
Divý muž není tak primitivní a divoký, za jakého jej všichni, a snad i chlapec, mají. Jak se dále zjistí, je strážcem studánky, která vše, co pojme, obrátí ve zlato. Je tedy tajným zlatodějem, ale svému chráněnci bere všechno. Otce i matku - jistoty. Má však nepřeberné poklady, jež kralevic nikdy nevyužije. To je docela jistě už křesťanský motiv. Je i Pánem bohatství, Plútónem.
Chlapec potřebuje tvrdší výchovu, ale matka mu ji dát nemůže: utrpěla by tím její ženskost. Starý král je nemocný, tvrdost přejímá tedy zástupně Divý muž. A tuto kázeň s ním cvičí na strážení divotvorné studánky, již má kralevic střežit. Leč neuhlídá - ani poprvé, ani podruhé, ani napotřetí.
Jednou chladí přiskřípnutý prst (to když otvíral Janovi klec), podruhé si sahal na hlavu a spadl mu do ní vlas, a naposledy vlasy všechny. Je to Mordred z artušovských příběhů.
Aureola. Moc přepodstatnění vešla z Železného Jana i na něj. A tuto proměnu nezapřel stejně, jako ji nemohl zapřít ani Adam před Hospodinem, když jej tento volal už po pojezení ovoce rajského a seznal, že je nahý a ukryl se, což hned vyšlo před Pánem najevo.
I zde následuje trest za porušení svatého okrsku (překročení, transcendence) a kralevic je vykázán z lesa, dále tam zůstat nemůže. Následně má poznat, co je to bída (světa - opět souběh s biblickým příběhem o Pádu).
Jelikož však chlapec nemá zlé srdce a Jan to s ním myslí dobře, dovoluje mu, aby jej mohl kdykoliv povolat na pomoc, octne-li se v úzkých. Má toliko vejít do lesa (nevědomí) a zavolat (evokovat): »Železný Jene!« A on přijde a pomůže mu. Jeho moc je převeliká, větší, než si dovede představit. A stříbra a zlata má více, než kdy spotřebuje.
Královský syn opuští les. Hledá práci, ale neumí nic, čím by se mohl uživit. Není »užitečný«. Až nakonec skončí na královském hradě v kuchyni (jako Popelka). Jednou je povolán, aby donesl krmi ke královské tabuli, leč skrývá zlaté vlasy pod kloboučkem a on se po kárání krále vymluví na prašivinu.
Jednou v létě se však před královskou dcerou prozradí (nemůže zatajit svůj původ před novým He [obnovený cyklus Jod-He-Vau-He) s vpádem Šin v podobě našeho kralevice] a ta spatří jeho slávu nebeskou.
Povolává si jej potřikráte do své komnaty, by jí přinesl květin. Dvakráte mu vzala klobouček (falický prvek), potřetí se jí to nezdaří vzít mu dynastické zlato.
Na zemi dolehne válka. Kralevic se rozhodne králi pomoci a volá v lese Železného Jana o pomoc. Ten mu dává výbavu i houf válečníků. Poráží nepřítele a nepoznán odtáhne pryč.
Házení zlatého jablka ku nalezení rytíře spasitele. Potřikráte přijede (ryzák, bělouš, vraník - heraldické tinktury) a vždy také nepoznán ujede, naposled však poraněn na noze a nadto s divokým vraníkem divoce skákajícím mu spadne helmice a královi lidé zahlédnou, že má zlaté vlasy, což svému pánovi také ohlásí. Dozví se to i jeho dcera. Zahradníkovy děti si hrají se třemi zlatými jablky. Je povolán ke králi, na hlavě opět svůj klobouček.