Železný Jan: Interpretace IV.

7. přednáška

Deprese. Člověk se noří do svého zranění a ponížení. Má blíž ke svému zranění než ti, které pocit výjimečnosti vynesl do výšin, avšak není nutně díky tomu lidštější. Když se klíč (ke kleci Železného Jana) ponechá pod matčiným polštářem, pak dříve nebo později skončíme v psychiatrické poradně. Co tedy zbývá?
Zdroj utrpení se musí stát zdrojem života. Studna je posvátným zřídlem, střeženým divým mužem a někdy i divou ženou. Znečištění vede k záhubě všeho na zemi.

Zlaté rybky. Chytající a chycený (Srv. přiložený obraz vztahující se ke křesťanskému mystériu: »Hle! Ukáži ti znamení.« Poukazuje se v něm na tajemnou dobu, kdy nebi vládlo jenom deset znamení zvěrokruhu. Poté přibylo znamení Štíra [starý Drak] a bylo třeba znovu nějakým způsobem dosáhnout ztracené rovnováhy ve zvěrokruhu. Proto bylo zavedeno další znamení - Vah. Výše uvedenou rovnici pak čteme takto: »Dobývající žena vede Draka. Tato Trojice znamená »Obnovený svět« aneb »Zajetí« a »Zajatého«.).
Popření vede k vytěsnění. Vytěsnění znamená změnu stavu, esence, chování.
Může vést k vnitřní proměně, jež nese všechny znaky uzavření, zapečetění, fixace na předmět bolesti. V pohádce bratří Grimmů Havranka se mladá dívka poté, co jí matka vyhubuje za její chování, promění v havrana. Dívka pak zůstane zakletá několik let. V pohádce Šest labutí se zase líčí, jak se šest jinochů promění v labutě, když jejich zbabělý otec pustí do domu zlé mocnosti. I chlapci zůstanou zakletí dlouhá léta.
Zakletí znamená ustrnutí v čase, filmový pás zastavený v jediném okénku, který je stále promítán na totéž místo. Děj postrádá možnost vývoje, chybí mu vektor pohybu vpřed: obohacování subjektu o nové zkušenosti; je to housenka chycená do své kukly, jež jí nedovolí stát se motýlem: projít plnou proměnou.
Když přicházíme k (živé) vodě, přestává zakletí působit. Voda divého muže sama o sobě nezahojí zranění, kvůli kterému jsme utekli nebo vzlétli, dává však sílu té části naší osobnosti, která chce nadále bojovat o to, abychom nabyli odvahy a pohlédli zpět na předmět utrpení.
Když Železný Jan vede chlapce k vodě, začne do jeho těla pronikat sluneční energie. »A jak tak seděl, rozbolel ho najednou tak prudce přiskřípnutý prst, že jej mimovolně strčil do vody. Hned si to však uvědomil, rychle jej vytáhl, ale viděl, že prst je celý pozlacený, a ať zlato stíral sebevíc, bylo to marné.«
Zlato symbolizuje slunce, odolnost vůči rozkladu, nesmrtelnost, duchovní světlo. A toto světlo ulpívá na chlapcově prstu. Tabu na studánku je vlastně spíše příkazem neprofanovat zlato na prstu, než zákazem nenechat se dále proměňovat ve Zlatého chlapce (Mordred). Divý muž slibuje znovunalezení zlata. Soustavnou dřinou na vysoké škole nebo v zaměstnání zásobu sluneční energie v našem duchovním skladišti nenastřádáme. Zlato (Eckhartova »jiskérka duše«) v nás byla ještě předtím, než jsme byli.
Egyptští kněží nanášeli na nehty zesnulých zlato. Pronášeli přitom tato slova:

»Zlato, jež náleží Horovi, se nyní snáší na tvé nehty a činí tě nesmrtelným.«

V tomto příběhu je tedy motiv zlatých špiček prstů velmi starým a pochází z doby před dvěma či třemi tisíci lety. Staří Řekové nazývali tuto jiskru, čili "daimónia", u mužů "génius" a u žen "juno". Je to "bílý stín".
Ránu, která nás bolí tak, že ji "mimovolně" ponoříme do vody, musíme považovat za dar. Každá chvíle, kdy naše zranění ponoříme do vody, má na nás oživující vliv a dává nám sílu pokračovat v naší cestě. Zranění a bolest se stávají klíčem.
Ovšem ne všichni mohou spatřit pozlacující vliv Nebeských. Ti, co mají vnitřní rovnováhu porušenu, o svoji "tápající" ruku přijdou. Dnešní svět je pln Bezručků.

Ponoření ruky do vody je nejprve provázeno skličujícím prožitkem traumatické bolesti a plného uvědomění zraňujícího "doteku". Následně však nedochází již k "odložení" této události do skříně, nýbrž "předmět" je vyveden do mytologického světa (srv. počátek příběhu Letopisy Narnie), kde se mu dostává neosobního pohledu, je zpracován v zástupných osobách, které odehrávají role spojené s jednotlivými úkony nevědomí. Zmrazující Královna zimy, ublížený hoch trpící ztrátou otce (odvelen na frontu), spojenci z lesa (zvířata, různé mytologické bytosti obdařené darem "řeči" atd.).

»Cesta krajnosti vede do paláce moudrosti.«
- William Blake.

Království nebeské trpí násilí.