Železný Jan: Interpretace II.

3. přednáška

Kralevic stojí před hrozbou výprasku (rituální trest za porušení tabu) a raději opouští známé kvůli neznámému. Z mytologického hlediska stojí za povšimnutí, že krádež klíče patří do Hermova světa. Žádná matka by nedopustila, aby se klíče vzdala a pokud syn nedokáže klíč ukrást, nezaslouží si jej (zasvěcovací zlodějské praktiky u cikánů).
Divý muž si jej tedy vyzvedne na ramena (srv. koncept sv. Kryštofa) a vchází s ním do lesa.
S Železným Janem si nevypráví o dokonalém štěstí, rozumu, duchovnu či »vyšším vědomí«, ale o něčem vlhkém, temném a méně vznešeném (sinistrální, levé, ženské - srv. Hargrave Jennings [odkazy]).
Dilema: zámek nebo les? Bezpečí spoutanosti nebo nebezpečí bezbřehosti?
O následování Boží vůle. »Bezpečí« znamená »být bez péče« (rozumí se Boží), a »nebezpečí« zase »nebýt bez péče« (srv. např. Paul Williams: Tak už se pusť! Aleister Crowley: Kniha lží [kap. 23]).
Divý muž není tak primitivní a divoký, za jakého jej všichni, a snad i chlapec, mají. Jak se dále zjistí, je strážcem studánky, která vše, co pojme, obrátí ve zlato. Je tedy tajným zlatodějem, ale svému chráněnci bere všechno. Otce i matku - jistoty. Má však nepřeberné poklady, jež kralevic nikdy nevyužije. To je docela jistě už křesťanský motiv. Je i Pánem bohatství, Plútónem.
Chlapec potřebuje tvrdší výchovu, ale matka mu ji dát nemůže: utrpěla by tím její ženskost. Starý král je nemocný, tvrdost přejímá tedy zástupně Divý muž. A tuto kázeň s ním cvičí na strážení divotvorné studánky, již má kralevic střežit. Leč neuhlídá - ani poprvé, ani podruhé, ani napotřetí.
Jednou chladí přiskřípnutý prst (to když otvíral Janovi klec), podruhé si sahal na hlavu a spadl mu do ní vlas, a naposledy vlasy všechny. Je to Mordred z artušovských příběhů.
Aureola. Moc přepodstatnění vešla z Železného Jana i na něj. A tuto proměnu nezapřel stejně, jako ji nemohl zapřít ani Adam před Hospodinem, když jej tento volal už po pojezení ovoce rajského a seznal, že je nahý a ukryl se, což hned vyšlo před Pánem najevo.
I zde následuje trest za porušení svatého okrsku (překročení, transcendence) a kralevic je vykázán z lesa, dále tam zůstat nemůže. Následně má poznat, co je to bída (světa - opět souběh s biblickým příběhem o Pádu).
Jelikož však chlapec nemá zlé srdce a Jan to s ním myslí dobře, dovoluje mu, aby jej mohl kdykoliv povolat na pomoc, octne-li se v úzkých. Má toliko vejít do lesa (nevědomí) a zavolat (evokovat): »Železný Jene!« A on přijde a pomůže mu. Jeho moc je převeliká, větší, než si dovede představit. A stříbra a zlata má více, než kdy spotřebuje.
Královský syn opuští les. Hledá práci, ale neumí nic, čím by se mohl uživit. Není »užitečný«. Až nakonec skončí na královském hradě v kuchyni (jako Popelka). Jednou je povolán, aby donesl krmi ke královské tabuli, leč skrývá zlaté vlasy pod kloboučkem a on se po kárání krále vymluví na prašivinu.
Jednou v létě se však před královskou dcerou prozradí (nemůže zatajit svůj původ před novým He [obnovený cyklus Jod-He-Vau-He) s vpádem Šin v podobě našeho kralevice] a ta spatří jeho slávu nebeskou.
Povolává si jej potřikráte do své komnaty, by jí přinesl květin. Dvakráte mu vzala klobouček (falický prvek), potřetí se jí to nezdaří vzít mu dynastické zlato.
Na zemi dolehne válka. Kralevic se rozhodne králi pomoci a volá v lese Železného Jana o pomoc. Ten mu dává výbavu i houf válečníků. Poráží nepřítele a nepoznán odtáhne pryč.
Házení zlatého jablka ku nalezení rytíře spasitele. Potřikráte přijede (ryzák, bělouš, vraník - heraldické tinktury) a vždy také nepoznán ujede, naposled však poraněn na noze a nadto s divokým vraníkem divoce skákajícím mu spadne helmice a královi lidé zahlédnou, že má zlaté vlasy, což svému pánovi také ohlásí. Dozví se to i jeho dcera. Zahradníkovy děti si hrají se třemi zlatými jablky. Je povolán ke králi, na hlavě opět svůj klobouček.