„Narozeniny malého Ježíška, svévolně určené kněžími, vedou k vážnému rozporu, neboť nám bylo řečeno, že se narodil v jeslích. Jesle se nacházejí ve znamení letního slunovratu, v souhvězdí Raka, jemuž se říkalo brána slunce, kterou prý duše sestupují ze svého nebeského domova na zem, právě jako se prý při zimním slunovratu v prosinci navracejí do svého božského nebo nebeského domova, v souhvězdí Kozoroha, který jest druhou sluneční bránou. Praví se, že Kozoroh byl znamením, v němž se sluneční bohové narodili při zimním slunovratu a pro syny světla bylo posvátné.“[1]
V poetických příbězích starověkých Skandinávců byl Frey, božstvo Slunce, pověstný tím, že ho zabil kanec (zřejmě zlatý kanec Gullinbursti), který mu byl proto každoročně předkládán o velkém svátku Juul (Yule), slaveném během zimního slunovratu. Gullinbursti (což znamená „zlaté štětiny“ či „zlatá hříva“) je zlatý kanec ze severské mytologie. Jeho štětiny vydávají takovou zář, že kudy poběží, tam nikdy nenastane noc, a to ani ve světě temnot.
Během hostiny se na jejich stole podávali také kaše z kance, která se uchovávala až do následujícího jara, poté byla rozbita na kousky a smíchána se semeny, která měla být zaseta, a s krmivem pro dobytek a krmí pro čeledíny podílejících se na obdělávání půdy. „Egypťané, kteří si nemohli dovolit obětovat skutečná prasata, měli jejich obrazy z hnětené hlíny společně servírované s kaší při slavnostech Bakcha nebo Osirida“, které – podobně jako během slavnosti Adónida[2] v Sýrii a Yule ve Švédsku – zřejmě byly smírčími slavnostmi k poctě a usmíření plodivé síly Slunce symbolickým zánikem protivné[3] či nečinné síly. Ze starodávného fragmentu, jehož znění zaznamenal Plútarchos, vysvítá, že Mars (Áres), považovaný za zkázonoše a ničitele, byl u Řeků reprezentován kancem; na mincích ho vidíme v kančí kůži, podobně jako Herkules nosí lví kůži; v obou případech je tento starý zvířecí symbol zlidštěn, protože téměř všechny zvířecí symboly byly řeckým uměním postupně zušlechťovány.[4]
Tato postava, která propůjčila své jméno celé rodině, je koncipována tak, aby představovala boha „Abraxase“, protože jeho jméno je tak vždy napsáno na drahokamech, ačkoli latinští otcové podle génia svého vlastního jazyka transponovali koncová písmena. Etymologie a číselná hodnota jeho jména by sama o sobě vyžadovala celý oddíl, neboť obsahuje hluboká mystéria.
Účelem této kompozice bylo vyjádřit viditelně a okamžitě 365 Æonů, emanací vycházejících z prvotní příčiny, jehož číselný součet byl pravděpodobně nejprve navržen jeho vlastním číselným významem, a až teprve následně lze tuto postavu chápat jako motto či heraldický znak pro Pleroma, to jediné vše v sobě zahrnující, idea trefně vyjádřená jménem obsahujícím sumu všech jejích jednotlivých sil. Aby bylo možné nastínit tuto velkolepou nauku, je třeba se zabývat obrazem, jímž jest „Pantheus“[5] nebo kombinace řady disharmonických atributů vyjadřujících sloučení mnoha různorodých myšlenek do jedné a téže postavy.
Z tohoto důvodu je zobrazen s hlavou kohouta, posvátného to zvířete Phoeba, nebo jindy zase lva, symbolu Mithry a Beluse; má lidské tělo, oděné v brnění, čímž se naznačuje jeho moc coby strážce, protože je ctnostným bojovníkem „oblékajícím si veškerou zbroj Boží“, jeho nohy tvoří dva posvátní brejlovci,[6] typu Agathodaemona, čímž se rovněž naznačuje rychlost; Pausaniás říká, že takto byl zobrazen Boreás na Kypselově[7] pokladnici: v pravici třímá důtky, egyptský odznak svrchovanosti; na levé paži drží štít, obvykle opatřený nějakým mocným slovem, jímž vyhlašuje setrvalou válku proti vzpurným andělům, „bohům smrti“; Bellermann s velkou vynalézavostí navrhl interpretaci tohoto Panthea v mnohem duchovnějším smyslu, nabízející lepší souznění s esoterickým učením svého původce. Podle něj celek představuje Nejvyšší bytost se svými pěti velkými emanacemi, na něž odkazuje pomocí expresivního emblému. Takto z lidského těla – což jest obvyklá podoba přisuzovaná božstvu, neboť je psáno, že Bůh stvořil člověka podle obrazu svého – vysílá své dva obránce, Nous a Logos, symboly vnitřního smyslu a rychlého porozumění, jak je znázorňují hadi, a to z téhož důvodu, který přiměl staré Řeky, aby tohoto plaza připsali Pallásovi jako atribut. Jeho kohoutí hlava reprezentuje Fronésis,[8] slepice je symbolem předvídavosti a bdělosti. V obou rukách nese symboly Sophia a Dynamis, štít moudrosti a důtky moci.
Tento Pantheus je vždy zapsán pod svým vlastním jménem, IAO, dále pod svými epitety, ABPAΣAΞ a ΣABAΩΘ, a často jej doprovází invokace, jako třeba ΣEMEΣ EIΛAM, „Věčné Slunce“; ABΛANAΘANAΛBA, „Tys náš Otec“ (někdy je to zkráceno, ale obecně uspořádáno tak, aby to bylo možné číst stejně oběma způsoby); nebo AΔONAI, „Pán“.[9]
V tom všem lze snadno objevit další vztah k antické ideji slunečního boha. Phoebus jest bohem denním, je podobně jako u Egypťanů vybaven bičíkem a hadem, čímž hieroglyficky vyjadřuje svůj klikatý běh zvěrokruhem. „Adonai“ byl syrský titul Slunce, a odtud Adonis či Thammuz naznačuje toto nebeské těleso při zimním slunovratu. Kromě toho výše uvedená gnostická epiteta jsou tatáž slova poskládaná pro „krátkou modlitbu“, z jejichž užívání při všech obětinách Macrobius[10] vyvozuje, že vliv Slunce jest mocí nade vše nejvyšší: „Ó Slunce, Otče všeho, Duchu světa, Sílo světa, Světlo světa!“ Jenže Bůh uctívaný pod jménem „Abrasax“ se jasně ukazuje na Bosanquetově jaspisu, nacházíme tu Panthea v témže voze a s držením těla, jaké vídáváme u Phoeba, a také na alexandrijské minci z doby vlády císaře Hadriana, na níž je Serapis velmi podobně provedená. Že šlo ve druhém případě o sluneční božstvo, na tom se shodli všichni mytologové; a toto ztotožnění působení vedlo k podezření, že „Abrasax“ nebyl nic víc než mystické jméno ochranného boha Alexandrie.[11]
Zdroj této představy o planetárních vládcích lze vysledovat velmi daleko zpět. Moc Ildabaotha, tedy Saturna a jeho synů nad duší, stejně jako astrologické představy o vlivu hvězd na osud člověka, jsou zjevně nedílnou součástí toho, co alexandrijští platonisté učili o planetárním původu duše a jejích schopnostech, jak to vysvětlil Macrobius (Som. Scip. i. 12):
„Duše při svém sestupu z Jediného a Nedělitelného zdroje svého bytí – aby se spojila s tělem – prochází Mléčnou dráhou do Zvěrokruhu k jejich křižovatce ve znamení Raka a Kozoroha, nazývané Brány Slunce, protože v těchto znameních přicházejí oba slunovraty. Skrze Raka, Brány člověka, duše sestupuje na Zem, což jest duchovní smrt. Skrze Kozoroha, Branou bohů, stoupá znovu do nebe; její znovuzrození nastává poté, co opustí tělo. Jakmile duše opustí znamení Raka i Mléčnou dráhu, začne ztrácet svou božskou podstatu a vstupem do znamení Lva započíná první fázi svého budoucího stavu v tomto slzavém údolí. Během svého sestupu se duše, nejprve ve tvaru koule, protahuje do tvaru kuželu a začíná zakoušet vliv hmoty, takže při spojení s tělem je opojená a omámená tímto novým konceptem. Tento stav znázorňuje Bakchův krátér umístěný na nebesích mezi znamená Raka a Lva.“[12]
* * *
[1] E. Valentia Straiton: The Celestial Ship of the North. Vol. II, str. 205.
[2] Bůh války Áres se žárlivostí tak rozlítil, že v podobě divokého kance se vyřítil proti Adónidovi a ostrými kly ho zabil. Poté si Afrodíta u Dia vymohla, že Adónis bude pochmurnou část roku trávit v podsvětí s Persefonou, kdežto krásné letní měsíce bude trávit s Afrodítou, propuštěný vždy na čas z podsvětí. Srv. https://cs.wikipedia.org/wiki/Ad%C3%B3nis.
[3] Odpůrce (bibl.).
[4] Richard Payne Knight: The Symbolical Language Of Ancient Art And Mythology. J. W. Bouton, New York 1892, str. 187/87.
[5] „Vše-Bůh“. Jméno používané u různých bohů v helénistickém období i následně, když začalo docházet k synkretismu božstev a jejich vlastností.
[6] Někdy v podobě dvou draků (samce a samice), hlavně u Egypťanů, když zobrazovali svůj kaduceus, spojených dohromady a zasvěcených Merkuru.
[7] Cypselus (Kypselos) byl prvním tyranem korintským v 7. stol. př. Kr.
[8] Fronésis (φρόνησις) označuje v Aristotelově etice základní ctnost, praktickou moudrost, schopnost správně jednat, prozíravost.
[9] Vedle těchto obvyklých titulů jsou příležitostně používány i jiné, a to neznámého původu. Takto zručně vyrytá figurka Abraxase (John Evans) má nad hlavou nápis BICTYC, a pod nohama ΕICIT.
[10] Macrobius: Saturnálie. Herrmann & synové, Praha 2003, I., str. 23.
[11] C. W. King: The Gnostics And Their Remains. David Nutt, Londýn 1887, X, str. 245-7.
[12] Ibid., str. 345-6.