Lidská hlava je magnetem s přirozeným elektrickým obvodem, který se pohybuje po dráze Slunce. Znamení tohoto prstence je hadovité, a jde o Σ; každého člověka, co se týče jeho hlavy, lze považovat za magnet. Kladným pólem tohoto magnetu je os frontis, sinciput (temeno), os sublime; záporným pólem je occiput (týl, záhlaví).
Tonzura hlavy se považuje za svatou observanci. Vlasy (samy o sobě) jsou barbarské a jsou znamením a investiturou zvířat. Kabalisté se zdržovali vína a manželství. Tonzura znamená na Východě „sluneční kotouč“. Hérodotos praví, že Arabové si holí hlavu okrouhle a kolem spánků, jak se podle jejich tvrzení holíval také Bakchus.[1]
„Chomáček, který zachovávají muslimové, je rovněž převzat od Slunce, jež bylo u starých Egypťanů při zimním slunovratu malováno jen s jedním vlasem na hlavě.“ „Hvězdy na štolách syrských bohyní a bohyně Diany Efezské, od nichž se odvozují kněží, znamenají dvanáct znamení zvěrokruhu.“
Srovnej Tři zlaté vlasy děda Vševěda. V angličtině se bájný Krakonoš (Kronós), Zlatohlav, překládá jako Number-Nip, přičemž numbers jsou „šístky“ (vlasy), a nip znamená „spálit (mrazem)“. Kabalistickou hříčkou na toto jméno by mohlo být přirovnání Krakonoše (děda Vševěda atd.) ke „Spalovači čísel.“[2] To je velmi zajímavá idea!
Lze se tu zmínit o pojmech lady-bird nebo lady-cow[3] (mimochodem můžeme poznamenat, že kromě této zvláštní okultní a skoro směšné příbuznosti nelze vidět žádnou podobnost mezi ptákem a krávou),[4] navíc v rustikálně dětském rýmu, v němž figurují:
Slunéčko, slunéčko, odleť domů!
Tvůj dům je v plamenech a tvé děti doma jsou![5]
Uslyšíte ji ve všech koutech Anglie, když děti uvidí slunéčko sedmitečné. Mýty jsou – jako smítka, stébla a mouchy v jantaru – nesmírně komplikovaně vtělené do mnoha rčení a rýmů prostého lidu všech zemí; po mnoho generací byly uchovávány, aby pak byly následkem selhání paměti po několika staletích znovu rozpoznány a objeveny. A jak tedy vysvětlit a znovu vyjádřit výše uvedené kostrbaté dvojverší? Lady-bird je „Panna Marie“, Isis, „Matka a stvořitelka přírody“[6].
„Dům“ je „ekliptika“; obrazně řečeno je „v plamenech“ nebo je „plný ohně“, „na dráze Slunce“; a „děti doma“ jsou „měsíce“, které jsou slunečnímu dómu přiděleny, je to tedy sluneční rok neboli „znamení zvěrokruhu“ – kterých bylo původně „deset“ a nikoliv dvanáct[7], přičemž každé znamení odpovídá jednomu z písmen prapůvodní abecedy, která obnášela toliko „deset“ písmen. A nyní tedy znějí rekonstruované řádky takto:
Slunéčko, slunéčko (Columba neboli holubice), domů leť!
Dům tvůj v plamenech jest – a dětí tvých deset![8]
V Anglii se tento létající hmyz nazývá lady-bird a ve Francii zní Bete-á-Dieu, což znamená „božské stvoření“ nebo „stvoření Boží“. Napoleonská zeleň je onou mytickou, magickou zelení Venuše. Emerald je smaragdus neboli smaragd.[9] Jméno tohoto hmyzu barnabee, barnbee,[10] burning fire-fly (světélkující světluška), jejíž dům je pln ohně, a má deset dětí, je red chafer,[11] Rother-Kaefer, Sonnen-Kaefer, ve starogermánštině Unser-Frauen Kohlein; je to sun-chafer (slunéčko), Our Lady‘s Little Cow (kravička naší Paní), Isis nebo Ió, nebo anglicky C-ow (kráva). Tenne (deset) dítek (v některých jazycích znamená Tin nebo Tien oheň) je dřívějších „deset[12] znamení“ zvěrokruhu, každé „znamení“ se svými deseti dekany nebo dekumeny nebo „vůdci zástupů“. Astrologicky se nazývají též „stáje“ nebo „chlévy“. Můžeme se zde odvolat na Porfyria, Horapolla a Chiffletovy Gnostické kameje. Tento tečkovaný brouk býval vhazován do horké vody, aby se odvrátila bouře.[13]
Znalec starožitností, Pignorius, měl brouka „korunovaného sluncem a ovinutého hadem“. Mezi gnostickými ilustracemi, které uveřejnil Abraham Gorlaeus, je jedno vyobrazení talismanu temných gnostiků: na onyxu vyrytý „brouk jakoby se chystající zahryznout do hromoklínu.“[14]
[1] Volney: Ruinen, str. 282.
[2] 365.
[3] Oba znamenají „slunéčko sedmitečné“.
[4] Pozoruhodnou spojitost však lze nalézt mezi mariánským symbolem Ducha svatého, holubicí, a touto „Paní-Ptákem“ či „Paní-Krávou“. V egyptské legendě o útěku do delty Nilu před žárlivým Setem těhotné Isis nejprve narostou křídla, a pak se promění v krávu: Hathor (Dům Hórův).
[5] Lady-bird, Lady-bird, fly away home!
Your house is on fire, your children at home!
[6] V egyptském mýtu to však byla její sestra Nefthys, Nebthet, kterou Set, Sutech, pojal násilím za ženu.
[7] Slunéčko, slunéčko,
hned odleť domů!
Tvůj dům je v plamenech
a děti tvé odlétly.
Až na to Maličké,
pod „Kamenem“.
Leť, slunéčko, leť domů,
nežli pozdě bude.
Lady-Cow, Lady-Cow
Fly away home!
Thy house is on fire,
Thy Children are flown.
All but a Little One
Under a „Stone“:
Fly thee home, Lady-Cow,
Ere it be gone.
„Slunéčkem“ nebo „krávou“ je tu míněna Panna Marie, „Maličké“ pod „kamenem“, neboli „mystická lidská posibilita“, je „Jezulátko“, zrozené v mysteriózním „měsíci smírné oběti“ či v mystickém astrologicky a astronomicky „vypuštěném měsíci“ zvěrokruhu; a „kámen“ je „Kámen mudrců“.
[8] Lady-Bird, Lady-Bird, fly away home! Your house is of Fire – your children are Ten!
[9] Zeus, vládce Olympu, přijímal podle libosti rozličné podoby. Patřil mezi ně orel, býk, blesk, zlatý déšť a jiné rekvizity. Divotvorný kámen, emerald-safír, byl schopen svému vlastníkovi splnit nejrůznější přání. Jeden z nejstarších magických textů je napsán na Smaragdové tabuli. Anglicky emery, francouzsky aimeri, německy Emerich, má za základ staroněmecké slovo amalrih, doslova „řidič (vládce) díla“. Esmeralda, španělské ženské jméno, srovnej se stfranc. esmeralde, nyní émeraud, angl. emerald a česky – smaragd. Vše vyrůstá z řeckého smaragdos (dříve maragdos). Řecké slovo však pochází ze semitštiny, srovnej hebrejské slovo bárćqeth (srv. kořen bar, „syn“. Srovnej výklad slova berešit v Erotice kabaly Jiřího Langera na str. 82. HORUS, Brno 1991), to jest „tvořiti, počátek“, svědčí o tom už akkadské barraktu, a hebrejské slovo báráq, „zablesklo se“, podst. jm. báráq „blesk“. Zářivý drahokam byl ochranou proti – blesku.
[10] Nyní k etymologii jména Barnaby, Barnabáš. Pochází z aramejštiny – bar nabhá je „syn proroctví“. Barnaby Day je 11. červen, kdy byl podle starého kalendáře den letního slunovratu. Barn, pochází ze středověkého anglického slova barn nebo také anglosaského bern, což jest stažená forma slova berern. Bere pak je „ječmen“ (dnes barley) a ern je „stodola“. Barn(e), skotsky bairn, je ovšem také „malé dítě, děťátko“, a jakýmsi zvláštním způsobem je spojeno s takovou obilninou, jakou je ječmen. Neodbytně sem vstupuje náš „Král Ječmínek“, dítě narozené v ječném poli, nebo také – jako Jezulátko – ve chlévě, barn. Může nás rovněž zaujmout, že keltskému bohu jménem Teutates se přinášely živé oběti rituálním utopením, Esusovi uškrcením a Taranisovi upálením. Při tajných obřadech se oběť vybírala losováním spálenou (nebo popelem očerněnou – burn) ovesnou, hrachovou nebo ječnou plackou (bannock; město Bannockburne ve Skotsku). Banner je „prapor“, „korouhev“ nebo „praporeček na hrotu kopí“, ale v botanice se jím označuje „pavézka rostlin motýlokvětých“, jimiž jsou žlutě (sluneční barva, zlatá) kvetoucí kručinka i janovec. Taranis je popisován jako bůh nebes a v galštině bylo jeho jméno od pradávných dob spojeno se symbolikou kola. Je vypodobněn s rozpřaženýma rukama, pravou rukou se dotýká kola, jindy zase v ruce drží symbol blesku (taran znamená keltsky „hrom“). Kromě toho malá bronzová kola jsou podobného charakteru jako oppidum, kruhová keltská opevnění, symbol slunce. Kolo nebo chariot symbolizuje vstup do vize.
[11] Pokračuje v Jenningsových vývodech, chci upozornit na německou podobu slova pro „slunéčko“, a sice Marienkäfer, tedy „mariánský brouk“. Druhá část tohoto slova nápadně zvukomalebně souzní s egyptským slovem cheprer (tj. „sám od sebe vznikající“), což je zároveň jméno egyptského boha Cheprera, jinak Kefer, Chef-Ra. Jmenoval se tak i skarabeus, příbuzný našeho hovnivála. Domnívali se totiž, že tento brouk se rodí sám od sebe v zemi, z níž potom vylézá. Navíc se domnívali, že kulička trusu, kterou tlačí nebo kutálí před sebou, je „slina, která vychází z jeho těla“. Pro Egypťany se tak stal tajemným zdrojem pohybu sluneční koule na nebi a ztotožnili jej se sluncem. Cheprer byl tedy bohem slunce zosobněným ve skarabeovi. Bohem slunce byl však už před Cheprerem Re (Ra), jehož porodila bohyně nebe Nut (Nuit). Tak se i Cheprer stal jejím synem.
[12] Angl. ten.
[13] C. S. Plinius: Historia naturalis, XXXVII, 10.
[14] Viz Notes and Queries: „Mytologie včely“.