„Jsem čaroděj Mrakomor, pán všeho nečasu!”
Princ a Večernice. Režie: Václav Vorlíček. Československo, 1978.
Literatura:
Božena Němcová: Národní báchorky a pověsti. Antonín Augusta, Litomyšl 1862, kap. O slunečníku, měsíčníku a větrníku, str. 170-185.
Orfeus a Eurydiké
Nářek a bolestný pláč provázely struny nešťastného pěvce Orfea a jeho hlas se nesl nekonečnými prostorami. Bezkrvé, bledé duše plakaly nad jeho bolestí, neboť dojemná prosba Orfeova dojala a okouzlila celé podsvětí. Tantalos zapomněl lapat po ovoci a naklánět se k vodě, Ixíonovo kolo se zastavilo, supové přestali rvát Tityovi játra, dcery Danaovy odložily na chvíli svá děravá vědra a též Sísyfos se opřel o kámen a setřel si pot z čela.
Ale ještě větší zázrak spatřili tehdy podsvětní bohové při Orfeově písni: Tehdy poprvé zvlhly slzami i tváře hrozných Erínyjí, bohyň pomsty a trestu. Vynořily se z věčných mlh, kolem boků jim nehybně visely škaredé nestvůry, zmrtvěli hadi ovinující jim skráně a tvář těchto Lític se poprvé a naposled rozjasnila.
Ach, kdo by odolal kouzlu a moci Orfeova zpěvu? Sám vládce podsvětí Hádés i se svou manželkou Persefonou jihne, dívá se vlídně na Orfea a nemůže odmítnout jeho vroucí prosbu.
Hned dal zavolat milovanou Orfeovu choť Eurydiku. Byla v družině Stínů, které tam teprve nedávno přišly a kráčela jen zvolna, neboť čerstvá rána v kotníku ještě bolela.
Jak přicházela k trůnu podsvětních bohů a poznala svého drahého Orfea, oči jí zazářily jako slunce a dech se jí zatajil překvapením a radostí. Bozi ještě nezahlédli na lidské tváři krásnější úsměv, než byl ten, jímž vítala Orfea.
Hádés pokynul pěvci, aby se ujal své ženy a vyvedl ji na svět:
„Jděte a žijte šťastně jako dřív, ale ty, Orfee, musíš splnit podmínku, nechceš-li ztratit svou choť podruhé. Po celé cestě podsvětními temnotami se nesmíš ohlédnout, dokud nebudete na zemi v plném slunečním světle. Hermés, posel bohů, půjde za vámi, a kdybys tuto podmínku nesplnil, odvedl by Eurydiku podruhé a navždy do říše mrtvých.“
Při hledání východu se Velen s Večernicí dostanou zpět na začátek, do komnaty věčnosti, a při dalším odhrnutí opony se otočí svět vzhůru nohama, takže „to, co bylo nahoře“, je nyní „to, co bylo [předtím] dole“, a „to, co bylo [předtím] dole“, je teď „to, co je nahoře“. Vše zapadlo na správné místo.
Srv. scénu ve filmu Piráti z Karibiku: Na konci světa [51:51], kdy se Jack Sparrow plaví „mimo okraj mapy“ v moři nekonečna [tj. v bezrozměrnosti], všichni na věčnost ztraceni mezi dvěma světy [ve Twin Peaks se praví: „Temnotou budoucí minulosti kouzelník touží prohlédnout. Je pouze jedna cesta mezi dvěma světy… Ohni, se mnou pojď!“], a aby se dostal zpět, musí při západu slunce otočit koráb vzhůru nohama, takže když horizont protne zelenavý záblesk světla, octne se koráb opět v našem světě a s vycházejícím sluncem.
Obdržení získaného intelektu Ibn Síná [Avicenna] symbolicky znázornil „zábleskem světla“, k němuž dojde v okamžiku, kdy „slunce spěje ke konci své dráhy a schyluje se k západu“. Slunce představuje Dárce forem, tedy samotný aktivní intelekt [Duch svatý], který „vyzařuje“ jednotlivé formy a zároveň jim uděluje získaný intelekt.
Latinské slovo latona, do francouzštiny překládané jako laiton (mosaz, měď → Venuše), má připomínat Latonu, matku Diany [původně u Latiů Di(v)ana, kde praitalské slovo deiwā značí „bohyně“ a staroitalsky „božství světla a luny“, příbuzné je starořecké Διϝωνη, Diwōnē], a Apollóna [Bezeskvrnný n. Neposkvrněný]. Západní alchymisté říkají: „zbělte Latonu“, což znamená, že minerální látka označovaná jako „prvotní materie“ (tělo, télos = účel), kterou nám poskytuje příroda, má být zbavena „akcidentů“ [nahodilostí] neboli „nečistot“, což jí umožní získat vyšší postavení (princ získá Jitřenku a stane se králem s komplementem) a uskutečnit světelný porod (zabití Mrakomora mečem, jejž Slunečník osvítil a pozlatil), podobně jako zmíněná bohyně a matka dvou hvězd porodila slunečního Apollóna (Slunečník), otce všech umění, a noční Artemidu (Večernice), vládkyni nespoutaného univerza, v níž se skrývají všechny možnosti jako odlesk nejvzdálenějších hvězd na nebi (Nuit, noční obloha, nekonečno možností).