Za pár dnů přijdou významné svátky, sledujeme-li pozorně liturgický rok…
Imbolc neb Imbolg je gaelský svátek spojený se svátkem svaté Brigity, jež je slaven 1. února a následován Hromnicemi.
Je chápán jako první den jara a spojen s laktací a bahněním ovcí, kterým se v této době rodí jehňata. Společně s Beltainem, Lughnasadem a Samhainem náleží mezi nejdůležitější gaelské svátky.
Imbolc je chápán jako svátek světla a ohně spojený s Pannou – prvním z aspektů Trojné bohyně.
S Imbolcem je spojeno pozorování různých znamení z nichž je odhadováno zda již jaro dorazilo: kvetení rostlin, například trnky, nebo aktivity zvířat, především hadů a ježků opouštějících své zimní úkryty. Podle podání z ostrova Man v tento den Caillagh ny Groamagh, „chmurná stařena“, sbírá dřevo na oheň – pokud je počasí vlídné tak je úspěšná a prodlouží zimu, pokud nikoliv tak nenasbírá dostatek otopu a nechá přijít jaro.[2]
Podle lidového podání navštěvuje svatá Brigita v tento den domácnosti a žehná lidem a dobytku, proto je do domu symbolicky zvána a někdy je jí připravována i postel s drobnými obětinami a březovou větévkou, kterou má světice oživit jarní přírodu. Taktéž jsou vytvářeny její panenky zvané brídeóg (angl. bride je »nevěsta«), nebo také biddy, vyrobené ze slámy a oděné do šatů. Ve Skotsku byla panenka ozdobena krystalem či světlou mušlí – takzvanou reul-iuil Bríde, „hvězdou přicházející Brigity“. S panenkou se také koledovalo – takové obchůzky se účastnili především neprovdané dívky oděné do bílé. Dále byl pleten „Brigitin kříž“ ze sítiny či slámy, jenž měl chránit před špatným počasím.
Imbolc byl také spojen s hodováním, připravován je například bramborový pokrm colcannon či sladký chléb barmbrack. Mezi další zvyky patřil rituál první orby, úklid domácností a kováren, zapalování ohňů a svící na ochranu před zlými silami nebo návštěvy u posvátných studánek.
Cormacův glosář z 10. století odvozuje název svátku z výrazu oi-melge, „ovčí mléko“, může se však jednat o lidovou etymologii. Jiná etymologie jej spojuje se staroirským i mbolc, tj. „v břiše“, jež má taktéž odkazovat na graviditu ovcí.
Keltista James McKillop spojuje tento svátek s kultem bohyně Brigid, po christianizaci nahrazené svatou Brigitou, jež byla patronkou ovcí, pastevectví a plodnosti. Archeolog Vladimír Podborský srovnává tento svátek s římskými Luperkáliemi, jež byly slaveny 15. února, a byly zasvěceny Lupercovi, ochránci stád.
Hromnice je svátek slavený 2. února, v křesťanství mu odpovídá svátek Uvedení Páně do chrámu.
Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost. Nejznámější pranostikou je „Na Hromnice o hodinu více“. Na Hromnice se tradičně sklízel betlém a někde také vánoční stromek.
Svátek připomíná událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů“.
Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši-světle pochází zvyk, který se začal šířit zřejmě od 11. století: v tento den světily svíčky „hromničky“, které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s modlitbou chránit před bouřkami. Tímto dnem také dříve končila vánoční doba a sklízely se betlémy z chrámů, často i z domácností.
Protože je tradičně tento svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život poslání, které člověk dostává, je dnes v katolické církvi tento svátek slaven také jako Den zasvěceného života (tj. řeholníků a řeholnic).
Tu bišvat, Nový rok stromů, je židovský jarní svátek, který oslavuje nově vznikající život. V Izraeli je zvykem sázet o tomto svátku stromy. Tradicí je jíst 15 druhů ovoce např. datle, fíky, svatojánský chléb atd. Připadá na 15. švat, tj. 28. 1. 2021.