Elias Canetti (25. července 1905 v Ruse v Bulharsku – 14. srpna 1994 v Curychu) byl britsko-rakouský německy píšící spisovatel, teoretik společenských věd a humanista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981.
Canetti navštěvoval přednášky Karla Krause, jehož vlivu, jak sám vzpomíná, na několik let zcela propadl.[1] Dále studoval díla Gustava Le Bona a zajímal se o objevy Sigmunda Freuda a to vše tvořilo základ pro nejvýraznější pole jeho zájmu, studium fenoménu masy a masového chování.
Ve Vídni a při svých návštěvách Berlína se setkával s řadou spisovatelů, mj. s Bertoldem Brechtem, Hermannem Brochem či Robertem Musilem či se skladatelem Albanem Bergem. Od počátku 30. let, kdy Canetti publikoval dvě divadelní hry, psal své první velké dílo, jediný román, který napsal, Die Blendung (česky Zaslepení), jenž vyšel roku 1935, přinesl mu značnou slávu a byl bezprostředně překládán do cizích jazyků (v češtině se objevil již v roce 1937).
V roce 1939 se manželé Canettiovi uchýlili do emigrace do Londýna a setrvali zde až do roku 1971. Vzniklo zde jeho nejvýznamnější sociologické dílo Masse und Macht (česky Masa a moc).
Vlivem zážitků z druhé světové války prostoupil Canettiho dílo motiv smrti, hysterie a davového šílenství (přítomný v menší míře již v románu Die Blendung). Krom další divadelní hry se Canetti v 50. letech intenzivně zabýval svým velkým teoretickým dílem Masa a moc, které bylo vydáno v roce 1960. Začal na něm pracoval však již v roce 1925 a velkou inspirací byl pro něj očitý zážitek vypálení Justičního paláce ve Vídni v roce 1927. Kniha má dvě části. V první rozpracoval teze, že základním nutkáním davu je přežít či že nejnižší formou přežití je zabití. Druhá část se zabývá otázkou, jak a proč jsou davy ovládány vůdci. Adolf Hitler je zde vykreslen jako paranoidní vůdce fascinovaný davem, jejž řídí.
Srv. Oldřich Mikšík: Hromadné psychické jevy (Příspěvek k poznání a pochopení složitého jevu, jakým je hromadné chování. Výklad prezentuje jak teoretické přístupy k chování velkých sociálních souborů (od Gustava le Bona po současnost), tak empirické poznatky typické pro danou oblast (živelné a jiné pohromy a katastrofy, hromadné chování při demonstracích, skupinové chování sekt, psychologie terorismu apod.).)
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.