»Přeji vám mnoho dobrých let v tom Novém roce.«
Někdy se o Novém »roce« mluvilo také jako o »dítěti«, »novorozenci«, »novorozeném bohu«, který plní přání smrtelníkům v tom čase. Kdysi se také neříkalo »Nový rok«, nýbrž jen »nový«, jako se mluví o »novu« – nově dorůstajícím měsíci. Podobně »hod« souvisí s »hodinou«. Dárky o těchto svátcích zahrnovaly zlaté prsteny a kruhové náušnice, neb se myslelo, že rok běží v kruhu, tvoří prstenec; umbi-hring, jâr-hring, umbi-huurft.
Lidé vždycky považovali oheň za bránu posvátna nebo za most spojující na jedné straně svět živých, který je vymezován smrtí, a na druhé straně velké neznámo bez hranic – tedy zemi smrtelníků a universum bohů, doménu těla a doménu ducha.
Oheň lampy: Je to důl zlata, nejčistší duch par excellence, infernální a mimořádně volatilní oheň tajného rodu, zázrak světa a harmonické spojení sil vyšších jsoucen ve jsoucnech nižších.
„Tento oheň nebo tato hořící voda je vitální jiskra předaná Tvůrcem bezvládné materii.“
„Následně roste černý havran;
Šťastný je ten, kdo jej vlastní:
Udržuj neustále oheň a nespěchej,
A na konci uvidíš mnohé barvy.“
Různobarevné květiny lze vnímat jako zástupný symbol za cauda pavonis, paví ocas, citrinitas, kdy alchymický proces dospěl k duhovému zbarvení, předposlední fázi Velkého díla. Lev má tendenci pohlcovat (slunce) maje mordu plnou krve. Slunce se musí sejít a snoubit se s temnotou, aby se mohlo zrodit filosofické dítě či kámen, a je vyživováno merkuriální krví prýštící ze zraňujícího setkání lva a slunce. Tato krev – zvaná červená rtuť – jest považována za arcirozpouštědlo.
