Jsme sami v úplné tmě. Není tu jiných dojmů než těch, které proudí z plátna a z úst těch, co se na něm pohybují, a ty padají přímo do našeho já. Velikost plátna, barvy, pohyby, akce, hudba – to vše se vzájemně ovlivňuje a vytváří vizi zázraku a iluzi, která je nepřekonatelná, vyjma skutečných náboženských nebo mystických vizí.
V mnohým směrech je filmové plátno duchovním světem, který stvořily hmotné síly. Pokud výsledek svým způsobem ovlivní diváka, pak zde máme dokonalou alchymickou svatbu nebe a země, mystického a magického – božskou extázi, jejímž úkolem je převyprávět, instruovat, invokovat a evokovat v divákovi jakékoliv pocity, jak tomu chce režisér.