S ohledem na zadání historicky definovat po Canettiho způsobu nás samotné, Poláky, Rusy a Maďary, vám přihrávám článek Bohumila Doležala z Lidových novin. Zejména jeho poslední věta nás definuje a odhaluje mnohem více, než bychom chtěli:
„Zrcadlí stav společnosti, která je prolezlá nenávistí a vůbec o tom neví.“
Nikolaj Berďajev ve svém eseji – Nový středověk. Úvahy o osudu Ruska a Evropy – plném prozřetelnosti a překvapujících odhalení, mluví o tom, že „mizí falešný příkrov a obnažuje se dobro a zlo“; ocituji alespoň jednu pasáž:
… všechny kategorie novověkého myšlení, všechny jeho proudy (se) završily a začíná myšlení jiného světa, světa nového středověku. Duchovní prioncipy novověku dožily, jeho síly jsou vyčerpány. Racionální den novověku končí, přichází soumrak, blížíme se k noci. Žádnou z kategorií prožitého slunečného dne nelze užít k výkladu událostí a jevů našeho večerního času dějin. Podle všech známek jsme opustili denní epochu dějin a vstoupili jsme do epochy noční. Nejzřetelněji to vnímají citliví lidé.
O světové krizi a střídání epoch mluví kromě jiných zejména Oswald Spengler v knize Zánik západu.
Pomocné zdroje: