Erós
Fanés
Hypnos
- Oneiroi
- Morfeus
- Fobétór či Ikelos
- Fantasos
Thanatos
»Proč (zrovna) temnota plodí sny?«
Nyx, personifikovaná Noc, náleží mezi prvotní božstva, podle Hésiodovy Theogoníe se zrodila společně s Erebem, „Temnotou“, z Chaosu, a poté se svým bratrem zplodila Aithéra, „Jasné nebe“, a Héméru, „Den“.
Podle Bakchylida zplodila Nyx Hémeru společně s Chronem.
Nyx je popisována jako okřídlená či jedoucí na černě zahaleném voze doprovázeném hvězdami. Na Kypselově truhle drží v náručí syny Hypna a Thanata, spánek a smrt.
Podle Hésióda děti zplodila bez partnera, tj. parthenogenesis, παρθένος, parthénos, „panenský”, γένεσις, génesis, „stvoření”.
Nyx prý byla matkou Furií, otcem byl Hádés.
Z doby římské je zmiňována oběť Noktě prováděná o 9. května o Lemuriích a sloužící k umlčení mrtvých, Publius Papinius Statius zmiňuje oběť černých býků Noktě a Vulcanovi.
Lemurové (lemures) či larvové (larvae) jsou v římském náboženství nepokojní či zlovolní mrtví, forma revenantů. V některých případech byly škodící zemřelí označováni pouze jako larvové, zatímco lemurové označovali mrtvé obecně, čímž splývali s manes. Dobrotiví zemřelí byli nazýváni larové a penáti.
Lemury se stávali především z lidí, kteří byli zavražděni či popraveni nebo neodešli do podsvětí kvůli příkořím, která v životě zažili nebo zemřeli příliš mladí. Ve světě živých poté bloudili, škodili a přinášeli neštěstí a šílenství, zejména svým příbuzným. Na usmíření a odvrácení lemurů se konal 9., 11. a 13. května svátek lemurií. Protože se v tento měsíc tyto bytosti objevovaly mezi živými, byl považován květen za nešťastný a nevhodný například pro svatbu.
Erós, Ἔρως, syn Area a Afrodíty, i on byl někdy zmiňován jako Eleutherios, „osvoboditel“. Podle starších mýtů je Erós zosobnění mocné a vše oživující síly, která se zrodila po počátečním Chaosu.
Podle Hésioda se Erós zrodil současně s matkou země Gaiou, spojil rozptýlené počátky věcí, z nichž vznikly všechny živé bytosti, bohové, lidé i zvířata.
V orfickém mýtu o stvoření světa ho nazývali také Fanés.
Fanés, Φάνης, Πρωτογόνος, Prōtogónos, „Prvorozený“, též Érikepaios nebo Bromios, tu byl popsán jako podivný, monstrosní, hermafroditní orfický demiurg se zlatými křídly a čtyřma očima, který stvořil oblohu, slunce a zemi. Měl údajně čtyři hlavy a řval někdy jako lev, bučel jako býk, syčel jako had nebo bečel jako beran. Občas byl také zobrazován jako slepec nebo se zavázanýma očima. Nejčastěji byl ztotožňován s Erótem, ale někdy též s Diem či bohyní Métis.
Fanés znamená „(Ten, který) přináší světlo n. září“, tedy de facto Světlonoš.
Není jasné, zda byl dítětem či otcem Nyx. Ve variantě, kdy Nyx byla jeho dcerou, převzala po něm vládu. Dalšími vládci světa byli Úranos a Kronos a nakonec Zeus, který Fana spolkl a spolu s ním veškeré stvoření, včetně lidí zlatého věku. [Métis byla stejně jako Fanés spolknuta Diem.] Poté Zeus s pomocí Nykty stvořil svět znovu.
Božstvo vystoupilo z kosmického vejce, první zrozený bůh světla, jenž vystoupil z veliké prázdnoty a vodní propasti a dal vzniknout universu.
Hypnos (lat. Somnus), syn bohyně noci Nykty a bratr (dvojče) boha smrti Thanata; bůh spánku a sám spánek, který každou noc sestupuje na zemi, se svou matkou Nyx tiše prochází a na všechny živé tvory sesílá spánek, který je zbavuje trápení a starostí.
Lidem sesílá sny (→ Oneiroi). Jeho moc je neodolatelná, stalo se, že uspal i samotného nejvyššího boha Dia. Poprvé to bylo, když Héra chtěla zničit Hérakla, podruhé když proti vůli Dia pomáhal Poseidón v trojské válce Achajcům. Hypnos prý dostal od Héry za odměnu za manželku jednu z Charitek, Pásitheu.
Žije až u dalekého Ókeanu nebo dokonce v podsvětní říši boha Háda. Jiné mýty uvádějí, že žije až na nejvzdálenějším severu (Boréas), kde obklopen všemi sny pobývá v temné jeskyni.
Hypnos má tři syny, Oneirony:
- Morfeus – vyjevuje obrazy lidí a sám se ve snech zjevuje v lidské podobě, μορφή znamená „forma, tvar“;
- Fobétór („Zastrašovatel“) či Ikelos („Podobný“) – ukazuje obrazy zvířat, ptáků a hadů a „zjevuje se v podobě zvířete, ptáka či dlouhého hada“;
- Fantasos – ukazuje obrazy země, kamenů, dřeva a vody – ve snech se tedy zjevuje v podobě neživých předmětů.
Z podsvětí, kde sídlí, vycházejí dvěma branami: lživé sny branou ze slonoviny (ebur (dentis), → věž ze slonoviny), a pravdivé sny branou z rohoviny (ceras, cornu, tj. „roh“, → keratin).
Zázračné & všední.
Slonovinová věž je metaforické místo – nebo atmosféra – kde jsou lidé žijí šťastně, odříznuti od zbytku světa, aby se mohli cele věnovat vlastním zálibám, obvykle duševním a esoterním.
Stále se pohybujeme ve sféře imaginace a snů…
Psychogeografie.
Rozdíl mezí matérií přírody a matérií snů a vizí.
Iris je řecká bohyně duhy; latinský název duhovky, tj. zřítelnice (zříti co).
Choť: Zefyros
Děti: Erós a Pothos
Sestry: Harpyje
- Alléktó (Vichřice)
- Ókypeté (Rychloletá)
- Kelainó (Mrákotná, Temnomračná)
Hypnos býval zobrazován převážně jako chlapec s křidélky na ramenou nebo spáncích.
Jindy byl zobrazen jako stařec s orlími nebo motýlími křídly.
V rukou měl berlu, případně makovici, kterou se lehce dotýkal lidských spánků.
Jindy vylévá omamný spánek z rohu.
Thanatos (θάνατος, lat. Mors), bůh smrti a sama smrt, syn bohyně Nykty a boha bezedné propasti a věčné temnoty Tartara, podle jiných pramenů je jeho otcem Erebos (Ἔρεβος, bůh věčné tmy a sama věčná temnota, nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí Hádés).
Thanatos bývá znázorňován jako mladý muž s černými křídly a zhaslou nebo skomírající pochodní.
Přichází si pro smrtelníky, když vyprší jejich čas určený osudem, a odnáší je do podsvětí, kde je odevzdá Hádovi.
Dvakrát se povedlo smrtelníkům na Thanata vyzrát. Jednou se Héraklés ukryl za hrobku, kde měla být pohřbena Alkéstis, a když si pro ni Thanatos přišel, v urputném zápase ho přemohl a vymohl si na něm slib, že vrátí Alkéstidě život. Podruhé Thanata oklamal Sísyfos, který dokonce osvobodil na přechodnou dobu lidstvo od břemene smrti.
Hypnos, bůh spánku, byl jediným bohem, jehož malíř Fernand Khnopff uznával a v souvislosti s ním poznamenal:
„Spánek je to nejdokonalejší v životě.“
Nejdůležitější místo v jeho domě bylo vyhrazeno bustě Hypna a prezentoval ho na oltáři jako domácího bůžka a strážce své tvůrčí svatyně.
Hypnos byl považován za něžného boha, jemuž náležela polovina lidského života.
Khnopff spánek považoval za nevědomý stav tvůrčí imaginace, později sen jako zdroj inspirace objevili i surrealisté a zkoumali ho při spánkových experimentech v transu.
Khnopff vytvořil několik kopií bronzové sošky Hypna ze 4. století př.n.l., která se nachází v Britském muzeu v Londýně a je připisována řeckému sochaři Scopasovi.
Levé křídlo, které se z původního bronzu odlomilo, nikdy nerekonstruoval, místo toho zachoval fragmentární charakter sochy. Křídlo některých sádrových bust pak koloroval modrou barvou – barvou romantismu a vzdáleného předmětu touhy.
Finis