V české frazeologii se nachází skupina frazémů, která reprezentuje církevní svátky katolické církve. Zvláštní pozornost si zaslouží Škaredá středa. Brandl ji uvádí s významem ‚popelec‘. Staročeský slovník má pod heslem popelec:
- „Popel svěcený a sypaný n. mazaný na hlavy věřících na Popeleční středu“;
- „Popelečná (popeličná, popelcová) středa (círk. svátek, počátek předvelikonočního postu)“.
- „Popelcem, popeleční středou začíná v církvi katolické čtyřicetidenní půst a čas velikonoční.“ Pod heslem středa uvádí: „Zvláštní jména mají středa popelečná či škaredá a středa sazometná (před Zeleným čtvrtkem)“.
- Kott má ještě další označení pro Popeleční středu – smetná (z výboru prací Boženy Němcové).
- Podobně čteme v Příručním slovníku jazyka českého: „Škaredá středa lid. Popeleční“.
- Přesvědčivé přirovnání uvádí J. Zaorálek: „Mračí se jako popeleční středa/jako škaredá středa“. Shodné definice najdeme i v příbuzné slovenštině: „Popolcová streda; príd. len v spojení Popolcová (nár. i Popolečná) streda; hovor. Škaredá streda“, „cirk. Popolcová (Popolečná, zried. i Popolná) streda – deň, ktorým sa v cirkevnom roku začina pôstna doba; hovor. Škaredá streda“.
Proč vlastně má Popeleční středa, první den katolického půstu, lidové pojmenování škaredá?
Škaredá/Popeleční středa souvisí s pojmem masopust. Tradice masopustu jako jedné z nejstarodávnějších karnevalových tradic uvítání příchodu jara v den rovnodennosti sahá až do pohanství. Srov. např. Jungmanna, který cituje:
„Masopůst, svátek býval u pohanů, v němž modle Bachově ke cti žrali, pili, hodovali, kvasili, tancovali a bláznili…“
U křesťanů masopust zpočátku označoval vlastně období velikonočního postu, srov. stsl. męsopust „40denní (velký) půst před Velikonocemi“.
Epiteton škaredá, ‚nepříjemná, mrzutá, nevlídná‘, dostala v češtině první středa katolického velikonočního postu snad proto, že byla pronikavým kontrastem k předcházejícímu masopustnímu úterý, srov.: „Po masopustním úterku se středa škaredí“. Během velikonočního postu bylo zcela zakázáno veškeré veselí a zábavy:
„Po půlnoci v úterý masopustní ustalo se v tanci, říkávali: tančí-li se déle, zjeví se mezi tančícími myslivec-čert. Basa se nosí kolem sálu a potom pochová v koutě. – Nastal půst. Ráno jdou všichni osadníci do chrámu pro „popelec“, aby si připomněli „marnost světa“. V domácnostech zahostí se klid, zpívají se postní písně… Prostý tmavý šat, svědomitý půst byly hlavní známky nastávajícího postu. Mnozí odříkají se šňupání, kouření i kořalky. Na „škaredou“ středu, jak také popeleční někde říkají, ustávalo se v předení… Známé je rčení Na škaredou středu už neráda předu…“
Potud k původu názvu Škaredá středa „středa popeleční“.
V Trávníčkově slovníku se překvapivě setkáváme s dalším významem: Škaredá středa ‚popelec n. středa před velikonocemi‘. Z toho vyplývá, že F. Trávníček připouští dvě možnosti: Škaredá středa je buď středa popeleční, nebo jde o středu velikonoční, tedy středu před Zeleným čtvrtkem. Podobně nedůsledný je i Slovník spisovného jazyka českého, který u hesla středa uvádí: „poněk. zast. ob. Škaredá středa; círk. Popeleční středa“, zatímco u hesla škaredý: ve spoj. „Škaredá středa před Zeleným čtvrtkem“; expr. „mračí se jako Škaredá středa“.
S velikonoční středou, tj. se středou před Zeleným čtvrtkem, se však pojí jiné lidové názvy. Pojmenování sazometná středa se vyskytuje už před r. 1500 v názvu kázání Jakoubka ze Stříbra:
„v Sazemetnú středu před Zeleným čtvrtkem“,
vysvětluje se takto: „Sazometná středa nazývá se středa před Zeleným čtvrtkem, poněvadž Čechové v ten den vymetávali saze z komína za příčinou nastávajících svátků velikonočních.“ Podobně: sazometná středa „středa před Zeleným čtvrtkem“ a zast. a lid. ve spoj. sazometná středa, „středa před Zeleným čtvrtkem“. „Bylo to ve středu před velikonocí čili ve středu sazometnou“ (V. V. Tomek). „Jarní úklid připomíná prastaré označení velikonoční středy, jmenované někde na venkově i dnes sazometná“.
Se sazemi, s jejich barvou, souvisí i druhý lidový název středy před Zeleným čtvrtkem – Černá středa: „Je Černá středa sazometná, den velikého uklízení“.
Význam „středa před Zeleným čtvrtkem“ má z českých slovníků u hesla Škaredá středa až slovník Trávníčkův. Těžko říci, jak Fr. Trávníček dospěl u lidového pojmenování Popeleční středy k tomuto významu. Možná k tomu přispěl společný sém „nepříjemný“, který obsahují názvy škaredá i sazometná. Frazeologismy Škaredá středa a Popeleční středa jsou synonyma a označují první den čtyřicetidenního velikonočního postu, nikoliv velikonoční středu (před Zeleným čtvrtkem).
Na Škaredou středu bylo zvykem připravit „škaredé jídlo“ – většinou šlo o bramborové či jiné placky a různé „trhance“, tedy pokrmy, které na talíři vypadaly neupraveně.
Tradičně se také připravovalo velikonoční pečivo známé jako jidáše. Dělalo se ve tvaru písmene J nebo uzlu, aby připomínalo Ježíšova zrádce (či jeho sebevraždu oběšením) a jí se pomazané medem. Avšak pozor – jidáše se mají jíst až druhý den, tedy na Zelený čtvrtek. A pověra praví, že kdo se do pochoutky zakousne ještě před svítáním, bude celý rok zdráv.