LINGUA GENESIS V

Dogonská kosmogonie II.

Dogonská kosmogonie[1] začíná u boha Amma, který byl stvořitelem universa, a jeho vejce, prvotního těla, které mělo existovat ještě před stvořením universa a prý se v něm skrývala všemožná semena a projevy budoucího stvoření. Z dochovaných kreseb a jiných uměleckých ztvárnění kmene Dogonů máme povědomí o tom, jak vypadalo Ammovo vejce – jako kužel. Ve skutečnosti připomínají obrázky Ammova vejce vědecký diagram horizontu událostí černé díry – astronomický útvar, o němž vědci říkají, že velmi věrně naznačuje podobu ještě nezformovaného universa.

V dogonských mýtech se vypráví, že uvnitř tohoto prvotního vejce Ammův pohyb vytvářel spirálu, o níž se Dogoni zmiňují jako o zrychlené kouli. Když Amma rozbil vejce universa, vytvořil se vír, který roztočil a rozptýlil prvotní hmotu všemi směry – hmotu, z níž měly posléze vzniknout všechny galaxie, hvězdy a planety. Mýty vyprávějí, že planety byly vyvrženy ven jako jílové kuličky a slunce líčí jako hliněný hrnec vypálený za vysoké teploty. V jednom mytologickém příběhu se říká, že slunce je obklopeno spirálou s osmi zákruty – jde o sdělení, které anticipuje osm separátních solárních zón, které identifikovala až moderní věda. Mýty správně popisují měsíc jako mrtvé suché těleso, a znovu potvrzují přiřazený symbolismus jílu ve vztahu k nebeským tělesům tím způsobem, že ho přirovnávají k vysušené hlíně.

Dogonská kosmogonie ve svém vyprávění popisuje, že universum spočívá na principu blíženeckého zrodu, ale také že tento proces stvoření počal s rozbitím spojení mezi Ammou a Zemí, incestem, který měl za následek zrození jedné jediné bytosti, Šakala. Toto zrození bylo vnímáno jako narušení řádu universa, a Šakal se tak stal symbolem jak neuspořádanosti, tak i Ammových veškerých obtíží. Dogoni říkají, že voda je božským semenem, jež vstoupilo do dělohy země, oplodnilo ji a zrodilo dokonalý pár blíženců – totiž Nummo – slovo, jež je v řeči Dogonů synonymem vody. Jako se říká, že slunce obklopuje osm spirál uvádějících ho do základního pohybu, tak Dogoni říkají, že spirála mytologického Slova Ammova obdařila tuto dělohu plodivými silami.

Prvním dokonaným dílem Ammovým, jež vystoupilo z vesmírného vejce, bylo semínko nazývané po – struktura, která, podobně jako atom, je považována za prazákladní stavební kámen hmoty. Podle dogonské mytologie je po obrazem samotného stvořitele. Ammova stvořitelská vůle byla skryta uvnitř tohoto po. Mýty rovněž říkají, že po je obrazem původu hmoty – že veškerá hmota je tvořena postupným přidáváním podobných elementů, počínaje po. Zjevná podobnost mezi po a atomem se potvrzuje mytologickým popisem vnitřní struktury po.

Dogonská kosmogonie popisuje po jako složeninu ještě menší skupiny elementů nazývaných semena sene, jež se spojují dohromady v centru po a pak jej obklopí tak, že křižují všemi směry, aby vytvořily svazek. Dogonské popisy chování sene jdou důsledně ve stopách atomové teorie, a umožňují nám tak identifikovat sene jako mytologický protějšek protonů, neutronů a elektronů. Dogonská mytologie nám dokonce nabízí i zobrazení sene, jež tvoří čtyřlistý květ – stejný základní tvar, jaký má typický orbit vyznačený elektronem, když obíhá jádro atomu.

Vědecký popis protonů a neutronů nám říká, že se každý skládá ze tří kvarků. Víme také, že kvantové experimenty odhalily více než dvě stě různých druhů kvarků. Tato zjištění jsou v naprostém souladu s popisem Dogonů stran složení hmoty na této úrovni, třebaže zjištění Dogonů jsou často značně specifičtější než ty, k nimž dospěla naše věda. Dogonské mýty tvrdí, že semena sene „vyrážejí jako klíčky“ z 266 základních semen či projevů – semena lze chápat jako mytologický protiklad kvarků v kvantové teorii. Víme, že vědci rozlišují kvarky na základě vlastnosti nazývané spin, což jest pojem, který nám v podstatě říká, jaké jsou rotační vlastnosti částice.

Mytologický popis Dogonů líčící klíčení semene sene říká, že se skládá ze čtyř hrotů tvaru okvětních lístků, z nichž každý reflektuje (v míře možné pro dvojrozměrný nákres) rotační vlastnosti jedné ze čtyř kategorií spinů. Je dobré si připomenout, že kvantová teorie definuje čtyři kvantové síly – gravitaci, elektromagnetickou sílu, slabou interakci (někdy též slabá jaderná síla) a silnou interakci. Tyto síly korespondují se čtyřmi větvemi mytického semene Dogonů nazývaného sene na, v němž prý došlo k utváření hmoty.

Názvy oněch čtyř větví mají v řeči Dogonů významy korespondující se čtyřmi kvantovými silami (viz tabulka). Mytologické názvy tří větví korelují s astrofyzikálními silami, které přímo ovlivňují vazbu komponent atomu – protonů, neutronů a elektronů – všechny mají v názvu slovo sene.

Jak se propracováváme k úrovním složení hmoty, opouštíme říši kvantové teorie a vstupujeme do teoretické oblasti, kterou popisuje teorie strun nebo torzní teorie. Připomínáme, že teorie strun definuje hmotu jako koncový produkt nepatrných vibrujících strun. Třebaže řada specifických detailů teorie strun nebyla ještě uspokojivě prokázána, zjistili jsme, že paralely prezentované dogonskou kosmologií nás a ohledem na teorii strun nezklamou. Spíše naopak, dogonské mýty specificky potvrzují to, co předpověděla teorie strun. Mýtus sděluje, že utváření hmoty povstává s nepatrnými vibrujícími vlákny spřádanými mytologickým pavoukem Dada. Podobně jako v teorii strun, která popisuje více než 200 kvantových částic, jsou prý tato vlákna zdrojem 266 prvotních semen nebo projevů, které se spojují, aby vytvořily větší složky hmoty, jež se zdají být protějškem protonů, neutronů a elektronů. Jestliže jdeme po stopách jednotlivých prvků teorie strun ke struktuře hmoty, dostaneme se až k prostoru Calabi-Yau – sedmi vnořeným dimenzím, v nichž se nachází vibrující struna. Na odpovídající hmotné úrovni dogonská kosmologie popisuje tvorbu vejce, které je mytologickým domovem sedmi následných vibrací hmoty. Dogonové definují a zobrazují tyto vibrace jako hvězdu se sedmi paprsky, přičemž každý z nich je o něco delší. Třebaže teoretici popisují struny jako smyčky, Dogoni chápou své mytologické vlákno jako spirálu, jejíž tvar se zakládá na spirálovém modelu, který můžeme sledovat podél vrcholů sedmi hvězdicovitých paprsků uvnitř mytologického vejce.

Charakteristické rysy teorie strun nám říkají, že po sedmi vibracích této struny dojde k roztržení prostoru Calabi-Yau, a pak se ohýbá do nového tvaru, aby vznikl další Calabi-Yau prostor.

Podobně dogonská kosmologie tvrdí, že k rozvoji vibrace uvnitř mytologického vejce může dojít až poté, co vlákno „rozlomí“ stěnu vejce. Tato událost je definována jako osmé a poslední stádium prvního vejce a jako počáteční stádium vejce nového.

Na tomto místě je vhodné připomenout imaginační cvičení z iniciačního systému členů řádu Zlatého úsvitu popisované v oficiální publikaci One Star In Sight (Jediná hvězda před očima), což je velice nenápadná narážka na praktiky užívané německou společností Vril (Světelná lóže), jejichž členové začínali svá cvičení tak, že pozorovali upřeně strukturu rozkrojeného jablka a jeho pěticípou hvězdu.

Skupina kolem Gustava Meyrinka při jedné příležitosti během své imaginační seance nad písmenkovou mystikou (srv. Kerning, Weinfurter) silně rozvibrovala celý dům, takže napříště už od obdobných aktivit upustili a nikdy se k nim nevrátili.

Původní zvukové archetypy v blízkovýchodních kulturách

Původními zvukovými archetypy v blízkovýchodních kulturách jsou JA, HU a RA. Jakmile je začnete rozeznávat egyptštině, řečtině, hebrejštině, arabštině, turečtině a perštině, uvidíte, jak hluboko zakořeněny jsou koncepty reprezentované JA, HU a RA ve vědomí blízkovýchodních národů. Archetyp JA zeširoka prostoupil světové jazyky včetně sanskrtu.

V pradávné prehistorii se archetyp JA velmi pravděpodobně týkal osobnosti. Tehdy byl vnímán jako síla ochraňující a podporující život na Zemi. V historických dobách byl archetyp JA povýšen na stvořitele fyzického universa, a poté i na stvořitele celého kosmu. V Indii archetyp JA jakožto bija-mantra[2] „A“ odkazoval na stvoření. Filosoficky řečeno se archetyp JA vztahuje ke stvořitelskému principu kosmického vědomí.

Jednou z nejobvyklejších linií ve světových tradicích předávání moudrosti je zvláštní místo, jež zaujímá koncept božského Slova. V tomto kontextu je zvukový archetyp HU obzvláště fascinující. Nachází se ve všech duchovních tradicích blízkovýchodních kultur. Mnohé příklady archetypu HU se vám podaří najít i v indoevropských jazycích a v keltské kultuře. HU představuje projev vibrace kosmického vědomí.

RA je zvukový archetyp symbolizující světlo v řadě jazyků. V sanskrtu je RA akustickým kořenem ohně. Ve starobylé egyptské mytologii RA představoval božský aspekt, jejž lze popsat jako božské světlo. Slunce bylo symbolem božského aspektu.[3]

Tuat označovalo tajemné egyptské podsvětí, podpolí, přízračné místo smrti a znovuzrození. Na jedné straně bylo místem světla, spojovaným s jitřní hvězdou, úsvitem a denními hodinami. Na straně druhé to bylo místo temnot ovládané šakalem, zvířetem, které jak Dogonům, tak i Egypťanům symbolizovalo ideu chaosu.

Tuat se úzce pojilo s bohem Sabem, šakalím či vlčím bohem, jehož jméno v egyptštině znamená „soudce”, a který v podobě Sab-ura hrál roli velikého soudce v egyptské mytologii. Sab-res, jak jej zaznamenává E. A. Wallis Budge, či přesněji Sab-Smau, bylo jiným označením boha Anpu, též řecky Anúbis, Aνουβις, šakalího boha podsvětí.

Význam mnohých egyptských slov, vztahujících se ke slovu Tuat, se točí kolem obrazů hvězd a kruhů. Budge definuje výraz tua neter, „bůh jitra“ nebo „jitřní hvězda“, jako odkaz na hvězdného boha (srv. koncept Satana/Lucifera u Izajáše 14,12 a v Žalmech, kde je líčen jako „hvězda jitřní“). V jednom případě jeho slovník definuje slov Tua-t jako „jitřní hvězda“, reference, kterou připisuje planetě Venuši. U dalšího hesla ve slovníku slovo Tuat definuje jako „kruh v Tuat.“

Vůbec tedy nepřekvapí, když zjistíme, že struktura glyfů těchto slov se rovněž točí kolem dvou neustále se vracejících obrazů – egyptského glyfu hvězdy a hvězdy uprostřed kruhu. Obraz hvězdy uprostřed kruhu je nám už znám z dogonské kosmologie. Dogonské mýty popisují sedm vibrací jejich kosmického vlákna jako paprsky hvězdy, a dogonský diagram tyto vibrace u klíčové mytologické kresby zpodobňuje formou hvězdy uprostřed kruhu.

Budge definuje ještě další řadu egyptských slov vztahujících se k Tuat, zakládajících se na kořenu art, nebo arit, což je „síň soudů.“ Mohlo by se zdát, že jde o velmi specifický a přiměřený druh komnaty, v níž se odehrávají nezaujatá rokování mytologického vlčího či šakalího boha Saba.

Slovo Arit vykládá jako „dělení Tuat“ a říká nám, že bylo sedm Aritů –tedy stejně jako počet vnořených dimenzí prostoru Calabi-Yau, jak jej definuje teorie strun. Slovo Arit se opírá o fonetický kořen ari mající dva významy přímo spojené s utvářením hmoty.

Prvním z nich je „vítr“, klíčové mytologické slovo pro vibrace; druhé se vykládá jako „jistý druh ryby“, což opět přivádí k myšlence na dogonskou kresbu ryby nummo, kterou interpretujeme jako proces vnímání a utváření hmoty.

Obraz oka, glyf, který je zřejmě definován slovem an, by se v tomto případě mohl zdát dobrou volbou jako symbol aktu vnímání.

Budge zanesl do slovníku další slovo an, jejž líčí jako „mytologickou rybu“. Podobně také glyf ryby obnáší fonetickou hodnotu an. Příbuzné egyptské slovo an-t znamená „znát, postřehovat“ (srv. Logos).

Jiná řada egyptských slov, jež se vztahují k aktu vnímání, se zakládá na výslovnosti slova am. Podle Budge slovo amam znamená „postřehovat.“[4]

Vidíme, že příbuzné slovo ama si nese podobný ideografický význam. Na téže stránce ve slovníku Budge vykládá znovu slovo am, tentokráte jako „tkalcovský nástroj“. Rovněž označuje egyptského boha Amaa za „hadího boha.“

* * *

[1] Laird Scranton, John Anthony West: Sacred Symbols of the Dogon: The Key to Advanced Science in the Ancient Egyptian Hieroglyphs. Inner Traditions 2007, str. 47n.

[2] Srv. Lingua Genesis. O předivu jazyka.

[3] Viz Margaret Magnus: Gods of the Word: Archetypes in the Consonants. Thomas Jefferson University Press, Kirksville 1999.

[4] Srv. první dětské slovo „máma“.