Druidský svátek Vánoc
Svátek dvacátého pátého prosince slavili druidové Británii a Irsku zapalováním velkých ohňů na vrcholcích hor.
Tento svátek se opakoval dvanáctého dne neboli to, čemu říkáme svátek Tří králů (Zjevení Páně). V některých končinách země se tradice zapalování ohňů stále udržuje. Nedochovala se žádná písemná zpráva o to, co bylo u britských druidů předmětem tohoto svátku, nebo jak vzniklo jeho jméno, ale možná se k tomu dostaneme z okolností, které jej obklopují.
Druidský řád byl běžný ve Francii a na Britských ostrovech. Vánoce se francouzsky řeknou Noel; toto slovo pochází z hebrejského nebo chaldejského slova נולה, nule. Kdyby tomu tak bylo v chaldejském dialektu, pak by bylo poslední písmeno zdůrazněno, jako je tomu ve slově מלכה, mlk-e, „král“.[1] V tom případě to musí znamenat porod; nebo jde prostě o sloveso pariri, „rodit“. V Irsku se první svátek vánoční nazývá Nolagh.
V cornwallštině je první svátek vánoční Nadelig; v armoričtině Nadelek; v galštině Nollig.
Stále zelené rostliny a obzvláště jmelí, používané po celé zemi, a to dokonce i v Londýně o tomto svátku, jenž naznačuje svůj druidský původ. S křesťanstvím nemá nic společného.
V Gálii, více než sto let před počátkem křesťanské éry, byl v oblasti Chartres slaven svátek na počest Panny – Virgini pariturae.[2]
Roku 1747 byl v Oxfordu nalezen mithraistický monument,[3] na němž je žena kojící dítě – tedy Bohyně roku kojící Boha dne. Stukeley o tomto monument napsal, že jde o připomenutí narození Mithry za noci světla.
Protestanté by si měli rozpomenout, že jejich zvyk dodržování vánočních svátků je jen zlomkem starého dne oslav, který se ještě i dnes udržuje mezi věřícími římskokatolické církve.
Jde o pozůstatek prastarého etruského uctívání Panny a Dítěte, tou byla bohyně Nurtia (odtud angl. nurse). A důkaz toho lze nalézt v knize Gorius Tuscan Antiquities,[4] v níž čtenáře najde obrázek staré etruské bohyně s dítětem v náručí. Není pochyb, že by ji římskokatolická církev označila za Madonu, naneštěstí pro ni je její jméno, Nurtia, vyvedeno v etruském písmu podle jejich zvyku na rameni.
Šlo také o velikou perskou slavnost, kterou se za dávných dob oslavovalo narození jejich Boha – Mithry.
Dávno před narozením Krista bylo pohanským zvykem slavit dny narození svých bohů. je to zároveň příklad, který křesťanů – ne moc moudře – následovali.
Mezi všemi starověkými svátky je Štědrý den možná tím vůbec nejpodivnějším. Tvrzení zde uvedené praví, že nejde o nic jiného než o pozůstatek pobožnosti druidů, což zpočátku rozruší představivost mnoha lidí; ale ať už je čtenář stoupencem katolické církve nebo protestantem, není-li jeho chápání zcela zaslepeno pověrami, okamžitě pochopí, že představení církve určili dny pro každý konkrétní obřad, a ať už při výběru dne postupovali správně nebo se mýlili, nemůže to nijak vážně ohrozit otázku pravdivosti křesťanství.[5]
Germánský svátek Vánoc
Na severu byl Freyrovi[6] obětován – jako smírčí oběť – kanec, sônargöltr, a šlo o pravidelnou oběť; ve Švédsku se až do moderních časů dochoval zvyk péct o Štědrém večeru bochníky a koláčky ve tvaru kance.
I v Německu se dochovaly stopy uctívání kance se zlatými štětinami, jehož předlohou byla „válečná svině (n. kanec)“ Hildisvíni, na níž Freya vyrážela do bitvy.
Podle lidových pověr v Durynsku každý, kdo se na Štědrý den zdrží veškerého jídla až do večeře, uvidí zlaté prasátko, za starých časů se totiž předkládalo při večerní hostině. Lauterbachův výnos (weisthum) z roku 1589 nařizoval, že dvoranu, kde se pořádá večer tříkrálový,[7] tedy v čas vánoční (Yule), by měli majitelé dvorců (hübner) zaopatřit čistým a vykleštěným selátkem,[8] které ještě nebylo odstaveno od prasnice; pak jej vedli kolem lavic a následně bezpochyby porazili. Podobně byla mezi Velšany obětována bohům svině, a dostala se až na královský stůl. Jde o anglosaský zvyk, „swîn ealgylden, cofor îrenheard“, a má přímou návaznost na uctívání Frôha (Freyra). Řekové přinášeli v oběť svini (bachyni) bohyni Démétér (Ceres), která jako bohyně Nerthus[9] stojí poblíž Niörðra, Freyra a Freyji.
* * *
[1] Dan 2,11.
[2] Panna, která porodí.
[3] Byla tam nalezena Mithrova svatyně založená pravděpodobně Římany. Mithrův kult našel stoupence v nábožensky tolerantním helénistickém Středomoří a později také v Římské říši, kde se hojně šířil během 1. století n. l.
[4] Franciscus Gorius: Statuae antiquae deorum et virorum illustrium (1734).
[5] Godfrey Higgins: The Celtic Druids; or, An Attempt to show that the Druids were the Priests of Oriental Colonies, who emigrated from India. Robert Hunter, Londýn 1827, str. 162-4.
[6] Frey nebo Freyr je bůh ze staré severské mytologie, syn Njörda, manžel Gerdy, Freyin bratr, patron plodnosti, míru a prosperity, vládce bílých Álfů.
[7] Večer tříkrálový označuje dvanáctou noc od Narození Páně, tedy 6. ledna, svátek Tří králů.
[8] Z praindoevropského jazyka perk (srv. angl. pork), tj. „svět, tělo, život, duch, síla, strom“, dále ferhuz, st. angl. feorh, feorg (angl. goldferch, gold-hog), norsky fjǫrr.
[9] Nerthus (NerÞuz) je germánská bohyně plodnosti, která byla ctěna svébskými kmeny.