→ Ludovico Rebaudo: The Underworld Painter and the Corinthian adventures of Medea. An interpretation of the crater in Munich.
Po dlouhých cestách našli Iásón a Médeia útočiště u korinthského krále Kreonta.
Narodili se zde jejich dva synové Mermeros [starořec. Μέρμερος, lat. Mermerus, kořen *(s)mer- „pamatovat (si)“, ze sanskr. smarati, avest. mimara „pamětlivý“, řec. merimna „péče, myšlenka,“ mermeros „vzbuzující obavy, zlomyslný, zhoubný“, srbskochorv. mariti „pečovati o“, srovnej však české „mařiti“, až po „smrt“, velšské marth „smutek, obavy“ staronor. Mimir, jméno obra, který strážil Studnu Moudrosti; staroangl. gemimor „známý,“ murnan „truchliti, se zármutkem vzpomínati“, holand. mijmeren „rozjímat, hloubat“] a Ferétés [starořec. Φέρης, Ferés, lat. Pheres, jiné označení pro „koně“, též hebr. feres, pl. ferasim, faras znamená „trhat na kousky“, odtud obvyklé arabské slovo pro „lva“ (viz Johann David Michaelis: Commentaries on the Laws of Moses, sv. 2), lat. ferre „nositi“] a Médeia doufala v rodinné štěstí.
Ne tak Iásón, ten stále bažil po královské moci. Vyhlédl si Kreontovu dceru Glauku a rozhodl se s ní oženit a získat tak nástupnictví na trůn. Získal souhlas Glauky i jejího otce. Sdělil Médeii, že chce takto svým synům zajistit budoucnost. To však Médeia nepřijala a její láska se změnila v nenávist. Otrávila Glauku [srv. glaukom (lidově „zelený zákal“), Glauké (lat. Glauce) byla v některých verzích báje o Argonautech nazývána také Kreúsa, starořec. Κρέουσα, Kreousa] nádherným purpurovým pláštěm napuštěným smrtelným jedem, rovněž i Kreonta (řec. Κρέων, lat. Creon), který se otrávil stejným jedem, když objímal umírající dceru, poté dýkou i své dva syny, aby Iásona utrápila žalem nad jejich ztrátou.
Médeia se potom uchýlila pod ochranu aténskeho krále Aigea, ten ji však za další pokus zabít jeho syna Thésea též vyhnal. Médeia následně zmizela podle některých mýtů na východě, údajně v zemi za řekou Tigris, v zemi, která dostala po ní jméno Média.