Betulah je ženským protějškem božstva Bet-ela; jméno v překladu znamená ‚dům boží‘ či ‚dům Elův‘ (Gn 28,17-19). Původně to bylo označení místa, kde se uctíval El, tedy božiště; zvláště pak kámen, v němž sídlilo božstvo, vzývané jako ručitel smlouvy (smlouvou s Bohem byla obřízka). Tento nebeský příbytek leží nad pozemským ‚pupkem‘ (omfalos) světa. Kabalistické výklady mluví o tom, že nebeský člověk je oproti pozemskému otočen vzhůru nohama.
Betel, boží příbytek, býval zosobňován. Filó z Byblu připomíná, že řecké slovo baitylia, odvozené ze semitského bet-el, se vykládalo jako „oduševnělé kameny“ (lithoi empsychoi).
Betulah je snad přesmyčkou řeckého jména Elísábet a po ní latinská forma Elisabetha je reflexem hebrejského Elíšébah, resp. –šéwah, doslova „můj Bůh je přísaha“ (srovnej Gn 28, 17-19; šebah znamená ‚sedm‘) a „přísahat“ se vyjadřovalo opisem „zasedmičkovat se“.