Čchi má své ekvivalenty i v jiných myšlenkových systémech, například v japonské ki známé z umění aikido, indické práně a tibetské tummo, na západě v starořecké pneumě, v mesmerismu či v bergsonovském élan vital.
Čchi má dvě složky, jin a jang, jejichž vzájemnými proměnami se zabývá kniha I-ťing.
V čínské kosmogonii vzniká svět z ničeho, Wu-ťi (nevyděleného), z něhož spontánně, bez vnějšího popudu počíná Tchaj-ťi (Velký předěl), jež plodí jednolitou, prvotní čchi, v níž jsou jinová a jangová složka promíšené, homogenní.
Jak uvádí Tao te-ťing, základní kniha taoismu:
„Tao plodí jedno,
jedno plodí dvě,
dvě plodí tři,
tři plodí všechny věci“.
Výkladů mnohoznačného staročínského textu je mnoho, často se ale shodují v tom, že „dvě” zde znamená jin a jang, a tři znamená trojici „nebe”, „země”, „člověk”.