Stella = (lat.) hvězda, odtud i Stellaria media L. – Ptačinec žabinec (Řád: hvozdíkotvaré → hvězdnaté; etymologicky germánský kořen ast- a lat. areo upomíná na latinské slovo se stejným významem – aster, tj. opět „hvězda“), jednoletá bylina s květenstvím typu hvězdice s 10 (5+5, zdvojený pentagram) okvětními lístky.
Původně campus stellae, „hvězdné pole“, snad i ve významu heraldickém jako erbovní „pole s hvězdou“:
Compos stellae značí „hvězdná paní“, ve smyslu „Naše Hvězdná Paní“, totiž Panna Maria, nebo také „Naše Paní Hvězda (z) Moře“:
V alchymii je tato planetární hvězda symbolem dokonalé konjunkce, takto filosofická kalcinace Slunce a Luny po jejich předchozím společném rozpuštění a putrefakci (hnití) nakonec královská těla koagulují při kosmické syntéze. Slunce a Luna se sjednotí s pěti planetami či kovy v sedminásobnou planetární hvězdu, „hvězdu dokonání“ (stella perfectionis), nebo jak se jí říká v Koruně Přírody, jde o „figuru dokonalého spojení“. Hvězda je spojována i s příchodem holubice, tedy Ducha svatého:
* * *