Symbol je materiální reprezentací nemateriálních kvalit a funkcí. Je to objektivizace obsahů, které máme ve své mysli, subjektivně a podprahově, a jež v nás probouzí způsob vnímání světa, který by nám mohl pomoci, abychom si byli vědomi vědění obsaženého v naší duši.
Práce Schwallera de Lubicz nám nabízí nasměrování k integraci prastarých obsahů našeho nevědomí. Experimenty dokazují, že v našem mozku jsou obsaženy funkční známky těch nejodlehlejších tělesných myslí.
Schwaller de Lubicz říká, že bychom o nich neměli uvažovat jen jako o zvířecích popudech a hrubých aspektech našeho vědomí, které s ním nejsou v souladu, ale rovněž jako o nezměrné instinktivní inteligenci zákonů přírody, kterou v nás zanechala naše zvířecí, a zejména pak plazí zkušenost.
Místo potlačování a ignorování celku naší evoluce bychom možná měli spíše hledat cesty, jak vtělit nezměrné symbolické obsahy těchto prastarých částí mozku do naší inteligence v současnosti.
Na tyto myšlenky navazují ideje a tvorba Austina Osmana Sparea.
Literatura:
René Schwaller de Lubicz: Symbol a symbolika. Starý Egypt, věda a evoluce vědomí. Malvern, Praha 2019.
Stephen Mace: Spareova ontologie. Revue HORUS – Thelémské texty pro Nový Æon, 1995 e. v. Horus, Brno 1995.